V minulém příspěvku jsem popisovala důležité milníky ve svém pětadvacátém roce života. A přislíbila jsem druhý příspěvek, tentokrát mířený do budoucnosti. Jakých milníků bych chtěla dosáhnout v následujícím roce?

1

Asi je velmi jednoduché už uhádnout, co to bude:) Pracuji na tom a pevně věřím, že se mi podaří uvést to do chodu.

2

Už nějakou dobu v hlavě nosím pár příběhů. Hlavně jeden román a jednu sbírku povídek. Příběh bych vám dokázala odvyprávět z hlavy ale… napsat to. To trvá. Ale snad na to už najdu v dalším roce čas a odhodlání.

3

No jasně, tenhle bod úzce souvisí s bodem #1, ale přeci jen se trochu liší. Zatímco v 1 si dávám za úkol pokusit se tuhle práci monetizovat, v tomto bodě si dávám za úkol pouze dotáhnout první poptávku do konce. A vypadá to růžověě 🙂

4

Ach, toto léto nám cesta nevyšla. Ale příští léto vyjde. Vím to. O všech těch peripetiích s naší cestou do svěžího anglického jihu se dočtete zde a zde.

5

Ach ano, už mám stroj, kompletní šicí výbavu a první ušité polštáře. Je na čase vzít celou záležitost vážně. Chystám se o ní psát zde a do té doby sledujte Skunkboy blog, takovou mojí múzu.

6

Není co dodat, hrozně mě to baví a doufám, že na druhé straně sítě je i někdo, koho to baví číst 🙂

7

Už roky se stravuji vesměs bezmase, ale tohle pro mě pořád představuje výzvu. Upřímně si nedovedu představit svůj život bez sýrů (vajíček, kakaa a nevím co ještě). Přijde mi to hrozně těžký a mám velký respekt pro každého, komu to představuje jeho denní chleba. Ale zkusit to chci a… uvidíme.

8

Už mi nic jiného nezbývá, vypadá to tak. Účast mám už zaplacenou…  stále jsem ve stavu, kdy jsem neuběhla víc než 10 km. Ale víte, co jsem vykoukala? Dobře se mi běhá, když těsně před tím sním grep. Je to jak živá voda do těla znaveného prací. Jen kdyby se tak brzo nestmívalo…

9

No vážně. Začala jsem znovu číst Třetí přání a pevně doufám, že ve mě tenhle zvyk upevní. Ta knížka je taková… deníková esence. A já prostě chci mít důkladně zaznamenaný všechno zajímavý, co se v mém životě odehraje. Abych se k tomu mohla jednou zase vracet 🙂

10.2

Jestliže si plánuji ještě před dětmi (haha!) přejít Te Ararou, musím začít důkladně trénovat. Takže závazek na příští léto – ujít 200 km dlouhý trek. Ňaf!

11

A když už jsme u toho cestování… Chystám se absolvovat to, k čemu se odhodlávám už tak dva roky. Strávit sama víkend v zahraničí. Udělat si plán jenom pro sebe a užít si to poznávat město sama. (Asi spíš město než přírodu, na to druhé si zatím ještě netroufám. Bojím se medvědů a zvuků v nočním lese :D)

12

Bydlím už přes dva roky v Praze a přitom musím říct, že jsem ji znala mnohem víc dřív, když jsem ji navštěvovala o poznání méně. Dokázala jsem si užít všechen strávený čas, nasávat pražskou atmosféru, připadat si jako na dovolené. A přitom paradoxně za ty dva roky jsem toho v Praze zažila opravdu minimum. Jasně, procházím centrem každý den do práce, mám možnost chodit se bavit do klubů a nebát se, kde budu spát. Ale… neužívám si to. Takže závazek – zažít Prahu jako turista. Alespoň jednou.

13

Tak. Přihlásím se na nějaký kurz kreativní tvorby nebo na si vyberu nějaký designový předmět v rámci celoživotního vzdělávání. Hlavně neustat.

14

To je moje velká slabina. Ať mám na měsíc jakýkoli finanční obnos, vždycky s ním vyjdu, ale také vždycky dřu poslední týden bídu s nouzí. Musím na to jít systematicky a – začít šetřit. Naučit se to. Dokud ještě nejde o nic velkého.

15

Neříkám že si chci kupovat byt, ale chtěla bych už vědět, co to vlastně obnáší. Jestli bych ve své pozici vůbec hypotéku dostala a pokud ano, jakou. Je dobré s takovou věcí počítat.

16

Vlastně nevím co ani kdy a o tom to přesně je – udělat něco neočekávaného. Překvapit nejen ostatní, ale hlavně taky sama sebe.

17

První krok – najít někoho, s kým si ty dopisy můžu psát. Krok druhý – začít psát. Ne. vážně. Je to hrozně hezký zvyk a je skvělý pocit, když ve schránce objevíte dopis (pokud zrovna není z banky, pojišťovny nebo mobilního operátora).

18

Musím říct, že se mi stýská po filozofii (pro záznam: mám z filosofie bakalářské vzdělání) a přestože bych se jí asi nedokázala věnovat pro obživu, pořád mě baví. Pevně věřím, že jednou nahradí Störiga v hlavě naší postele nějaké primárnější dílo a sázím svých deset na Kanta.

19

Nevím jakou, ale na tyhle blbinky mě užije. Takže až mi někdy v průběhu roku nějaká výzva padne do oka, nezbavíte se mě 🙂

20

No, to hlavně předpokládá, aby mé blízké okolí (ehmehm.. Honzí..ehm) bylo vůči této lehce otravné, nicméně velmi obohacující aktivitě tolerantnější. Potřebuji svůj blog naplnit atraktivními fotkami. Sama to znám – vydržím jen u těch blogů, které mají hezké fotky. Na obsahu, bohužel, nezáleží až tolik.

21

Zjistila jsem, že když máte sen a ten si napíšete, představuje to pro vás jakousi závaznou smlouvu. Máte ji jenom sami se sebou, ale o to je možná ještě významnější. Potom na svém přání začnete více pracovat a… opravdu to funguje.

22

Nechystám se hned pouštět do mesiášské činnosti, ale alespoň pár víkendů bych chtěla strávit nějakou bohulibou činností ve prospěch lidí s menším štěstím.

23

Je to hrozný přiznat se k tomu takhle veřejně, ale na základní a střední škole jsem vyhrávala olympiády v němčině. Na konci střední jsem si udělala certifikát úrovně C1 (to je jen o stupeň horší, než rodilý mluvčí). Ale zatímco angličtinu jsem si o mnoho procent zlepšila, němčinu jsem během výšky úplně zapomněla. Dneska pomalu neřeknu větu. Je to docela jednoduché – angličtinu máte na každém kroku, ale s němčinou se prostě normálně nesetkáváte. Takže úkol pro mě: začít být v této věci proaktivní a obnovovat, obnovovat…

24

Mám velký šatník a je plný oblečení. A vím, že téměř polovinu z toho nosím opravdu jen minimálně. Ale nejsem schopná ty věci vytřídit… tak nějak se vždycky přesvědčím, že tenkrát v tom jednom případě, kdy jsem měla tu sukni na sobě, mi moc slušela. Určitě si ji ještě chci vzít… No a tak to pak dopadne vždycky. Stejně tak boty, doplňky. Tak co myslíte, zvládnu to během roku? 🙂

25

Tenhle bod hodně souvisí s bodem 12 – tím, že mám Prahu pořád kolem sebe, necítím potřebuji ji objevovat, protože prostě – nikam neuteče. Ale tak to není a tak jednoduchý dílčí krok zní – objevit co nejvíc útulných kaváren. Máte nějaké své oblíbené?

Jpeg

Ha, tenhle je jednoznačný. Tímto bych chtěla poděkovat portálu Pixabay za zapůjčení všech těchto fotografií. Příští rok, podaří-li se mi splnit bod 20, tu budou moje vlastní fotky.

Tak, co na to říkáte?

S láskou,

http---signatures.mylivesignature.com-54493-339-94803C1AF41501707EC5E623A7C2F256