Dnešní příspěvek BlogoVýzvy je z trochu jiného soudku a mám v něm povídat o svých fóbiích. Nevím, jak moc je oukej odhalovat svoje strachy takhle veřejně, ale pevně doufám, že si ze mě nikdo z vás neurobí žádná šprťouchlata a nebudete uvedených informací využívat k mému zděšení a vašemu pobavení 🙂

Strach

Být pod vodou. Nedokážu se potápět. Jakmile jsem pod vodou déle než deset sekund, začnu strašně panikařit. zkrátka to nedovedu vydržet. Mám prostě iracionální obavu z toho, že se utopím a nedokážu to rozumově potlačit. Takže se nepotápím. A zdravotnický kurz, jehož součástí byla i záchrana tonoucího, jsem kvůli tomu málem neudělala 😀

Dívat se na horory. Zbožňuju koukat se na horory, ale rozhodně se na ně nekoukám nikdy, když jsem sama. Baví mě se s někým choulit pod dekou a nechat se děsit. Ale jakmile film skončí, ten děs ze mě neodchází a bojím se dál. Takže vlastně nevím, co na těch filmech vidím, protože duševní hygieně to rozhodně neprospívá 😀

Dívat se na horory a potom být sama doma. To je nejhorší. Jakmile totiž jsem sama doma, začnou se mi okamžitě vybavovat scény z hororových filmů, které jsem shlédla a tak nějak to všechno, co zrovna zažívám, zapadá do scénáře dalšího pokračování posledního hororu, který jsem shlédla. Máte to tak taky? 🙂

Být sama doma dlooooouho potom, co jsem se dívala na poslední horor. Dotaženo do absurdna. Vlastně se bojím sama doma skoro pořád. Domy vydávají divné zvuky (anebo jsou naopak až moc tiché!), v rozích se pohybují stíny, sousedi jsou ve skutečnosti převlečení zabijáci a tak podobně. Mít mě doma je zkrátka občas za trest 😀

Zvuky ve tmě v lese. Což mě odsuzuje pravděpodobně k tomu, že do přírody nikdy sama nevycestuju. Ty zvuky, které vydává les v noci, mě zkrátka strašlivě děsí. Takže noc v lese dokážu přečkat jen v náručí statného a odvážného drakobijce.

tents-801926_1280

Být pod mostem v době, kdy přes něj přejíždí vlak. Tenhle strach nikdo nechápe, protože je absolutně absurdní. Ale já se prostě bojím mostů, když přes ně přejíždí vlak. Paradoxně o silničních mostech to neplatí. Samozřejmě že most může spadnout i tehdy, když přes něj vlak nejede a zabije tě stejně, ale když jede, je to pravděpodobnější. A padající most, ať už s vlakem či bez vlaku, tě zabije tak jako tak. Ale já se zkrátka bojím a tak most, přes který jede vlak, v zásadě nepodcházím.

Hmyzáci. Především ti, u kterých už dovedete rozlišovat jednotlivé části těla. Brrr. A ještě úplně nejvíc se děsím toho, že mi nějaký z nich naklade vajíčka do nosu nebo do uší.

Katastrofy. Asi největší strach ze všech. Zatímco vesměs všechny výše uvedené fóbie byli iracionální, tenhle strach je racionální až až a v tom je nejúzkostlivější. Mám časté a neodcházející úzkosti z toho, že se někomu něco stane a já tomu nebudu moci zabránit.

A co jsou Vaše fóbie – ať už racionální či neracionální? Podělte se prosím, ať v tom nejsem sama :))