Mám hrozně ráda podzim. Ale se začínajícím OPRAVDOVÝM podzimem – takovou tou dobou plnou huňatých šátků, lehkých kabátů a vysokých bot, teplým mrholením a konstantní vůní vody a tlejícího listí ve vzduchu – se začínám trochu ohlížet zpátky za uplynulý létem. Chtěla bych vám dneska představit jedno kouzelné anglické městečko (podzim a Anglie tak nějak patří k sobě :-), které jsem letos navštívila. Glastonbury – místo, kde se tak trochu zastavil čas. Anebo spíš plyne úplně jinak a jinudy 🙂

Výhled z Glastonburské věže

Glastonbury leží na západě od Londýna, někde na pomezí Cornwallu a Devonu.  Střetávají se zde dvě tradice mýtů. Hrdinské příběhy o Artušovi a Svatém grálu z raně křesťanských dob a novodobá Wicca navazující na místní folklór pocházející z ještě dřívějších dob pohanských. Přestože se jedná o zcela odlišné tradice, tak nějak tu společně žijí a fungují. Trochu to působí jako kdybyste se ocitli někde mezi Woodstockem, středověkem a Alenčinou Říší divů.

Podhoubí pro Artušovské legendy

V Glastonbury se nezapře tamní raně středověka architektura. Místní opatství údajně kdysi ve svých útrobách střežilo Svatý Grál. Ještě dneska se po něm v jeho ruinách  lidi poohlíží (teda ti, kteří neuvěřili brownovským konspiracím o Máří Magdaleně). Ovšem jen v případě, že si vstup zaplatíte. Taková návštěva rozbořeného opatství vás na pěkných pár liber přijde. Anebo můžete koukat přes plot 🙂

Ruiny Glastonburského opatství

Ještě více dojmů než opatství ve mě zanechala Glastonbury Tor ležící na kraji města. Samotná atmosféra na věži nemohla být dokonalejší. neměli jsme sice na našem výletě liduprázdno, ale už z téhle louky bylo slyšet z vrcholu kopce víření bubínků a zpěv.

Glastonburská věž u cedule "Veřejná cesta"

Místní legendy říkají, že Glastonburská věž a kopec, na níž stojí, nebyly před staletími součástí pevniny. Byl to údajně potulný ostrov a někde někdo si odváží tvrdit, že se jedná o bájný Avalon – který se v průběhu staletí postupně připojil k pevnině. No, atmosféra tomu rozhodně napovídá 🙂

Glastonburská věž na kopci

Glastonburská věž

Ráj pro novodobé čarodějky

Kromě Artuše však v Glastonbury jede také neopohanství. O Cornwallských tradicích uctívání kouzelných bytostí – a zejména víl, jsem psala v předchozích článcích.  V praxi to vypadá takto: Ulice jsou plné pestrobarevných obchodů roztodivných názvů a ještě podivnějšícho zboží. Trochu máte pocit, jako kdybyste se ocitli v potterovské Příčné ulici. Anebo možná jo? Možná, že Příčná ulice opravdu existuje, v Glastonbury se jenom zkrátka neschovává, protože tu dokáží žít v míru křestani, „obyčejní“ lidé i čarodějové a čarodějky.

Čarodějnické obchody v Glastonbury

Další čarodějnické obchody

Abych vám dopřála trochu exkurze, výlohy těch obchodů vypadaly nějak takhle:

Výloha obchodu s čarodějnickým zbožím

Výloha obchodu s kouzelnými bedýnkami

Obrazy ve výloze čarodějnických obchodů

A kdybyste viděli lidi, kteří tam žijí! Pochopitelně bylo v Glastonbury spoustu turistů, ale naprostá většina lidí působila… lokálně. Všichni byli v něčem úplně stejní. Anebo to zkrátka byla mekka pro novodobé uctívače a uctívačky Wicca. Chtěla jsem si některé z těch lidí fotit – rozhodně by to za to stálo. Ale tak nějak mi to přišlo hloupé. V každém případě rozhodně nijak nepřeháním, když řeknu, že naprostá většina lidí, které jsem v Glastonbury potkala, se zcela vymykala naší představě o „normalitě“. Byly tam dámy v letech, kterým byste věřili, že mají v kapse dlouhé sukně schovanou křišťálovou kouli. Celé rodinky hipíssáků. Mladé holky se zelenými dredy a rtěnkou stejné barvy.

A ještě malinký doplněk fotoreportu – tentokrát pro fanoušky Narnie nebo Alenky v Říši divů. Na těchhle vchodech zkrátka něco je, co říkáte? 🙂

Starodávné dřevěné dveře

Dřevěné dveře v divoké zahradě

Gotické zrcadlo uprostřed divoké zahrady

Místo Moci před Glastonburskou věží

Pihovatá na vyhlídce :-)

Užívejte si ty příjemně mračivé dny! Tak zatím ahój 🙂