Milý deníčku….

Tenhle příspěvek se za nic neskrývá a je přesně o tom, co napovídá název. O psaní deníku. Zjistila jsem totiž, jak takový deník člověku doopravdy pomáhá a jak geniální může být ho používat. Deník může nabírat mnoha podob. Od těch úplně klasických „milý deníčku zápisů“ až po nejrůznější výplody naší umělecké, chlípné, zvrácené až choré mysli. Hozené na papír to najednou přestává být halda nesmyslů v naší hlavě. Protože papír, na rozdíl od hlavy, snese všechno.

deník

Sama jsem si začala znovu psát deník. Zkoušela jsem to v průběhu svého života nesčetněkrát, začalo to tím sešítkem  s růžovými flitry a kovovým zámkem, pokračovalo to přes nejrůznější táborové deníky až po sešit, kterému jsem říkala „včechynky“, a kam jsem si zapisovala naprosto všechno – dopisy pro spolužačku, které jsem ji psávala na hranu během hodiny, poznámky k jednotlivým vyučovacím předmětům, termínům zkoušek i nadávkám na učitele. Byl to sešit, do kterého jsem si kreslila i čmárala. A ačkoli to bylo dost neuvěřitelné, velmi spolehlivě jsem v hromadě těch nesmyslných výlevů mého náctiletého já jsem dokázala nalézat potřebné poznámky. Pak jsem měla různé sešítky na citáty a hlášky, které mne oslovily, čtenářský deník, cvičící deník, motivační deník… Dodnes si spoustu ve větší či menší (to druhé je pravdivější) míře vedu. Třeba zápisník na citáty, 2 deníky snů (těch nočních i těch denních), cestovní deník a trochu zahanbeně a nerada přiznávám, že i fitness deník (který jsem moc dlouho psát nevydržela). A určitě by se přišlo i na řadu dalších.

Na co jsem ale poměrně nedávno přišla jsou ranní stránky. Ranní stránky jsou dost často využívaná pomůcka koučů, mentorů, a nejrůznějších mindfulness guru. Jde o to, abyste hned z rána, než se pustíte do čehokoli dalšího, popsali tři stránky textu. A má to být přesně ten typ sdělení, která se nám po ránu honí hlavou („Ježiš, to se mi dnes nechce vstávat“, „Dával někdo večer Puntíkovi nažrat?“, „Kafe…kafe… kafe…“ nebo mé oblíbené „Nestíháááááám“.) Jejich účelem zkrátka je, abyste si hned ráno vyčistili hlavu od všech možných myšlenkových smrkanců, které by vám v hlavě jinak minimálně půlden strašily a brzdily vás v kreativitě. Takže jejich účelem opravdu je vyčistit si hlavu. A tím, že své ranní myšlenky hodíte na papír, dáte jim pocit zadostiučinění, že už se jim bylo věnováno, dají vám pokoj a vy se tak směle můžete věnovat své práci.

psaní_deníku

A k čemu je to tedy vlastně dobré?

Asi se zblázním

Tyhlety ranní (ale jsem přesvědčená, že kdykolidenní) stránky dokážou člověku fakt odpustit tlak, kterej se v něm hromadí. Je to něco jako se každé ráno svěřit se svými hlubokými myšlenkami, ale i úplnými nesmysly svému nejlepšímu příteli. Možná se to na začátku zdá jako otrava, ale jakmile si vytvoříte trochu návyk, začnete se své psací rutiny dožadovat. Takový deník totiž parádně funguje na utřídění si myšlenek, na odpuštění v hlavě nahromaděného myšlenkového bordelu a na plánování úkolů, pracovní náplně i dosahování snů.

Asi se z toho zblázním

A tady přichází druhá fáze procesu. Píšete, ale máte pocit, že píšete tak nějak z donucení. Nechce se vám psát. Nemáte čas psát.  Máte zkrátka pocit, že se z toho psaní zblázníte. Rozhodně byste neměli začít psát deník před odpor – s takovým přístupem vám totiž za prvé nepomůže a za druhé si tolik potřebný návyk vůbec nevytvoříte. Zkoušejte se nejprve trochu pozorovat – existuje nějaká denní doba, kdy vám v hlavě víří příliš mnoho nápadů? Nebo naopak existuje doba, kdy máte klid věnovat ji jen sami sobě? Zkoušejte to, experimentujte. A když svojí ideální denní dobu najdete, zkuste se soustředit, abyste každý den po dobu 21 dnů alespoň něco napsali. A pak už máte vyhráno. Uvidíte, jak vám tyhle každodenní zápisky náramně pomohou, ať už je vaším cílem cokoli. Úspěch zaručen 🙂