Kopr. Aneb když se vám prostě nic nechce.

Ze života freelancera bych ráda vypíchla jednu skvělou vymoženost. Abstraktně bych ji pojmenovala “svoboda”, ale ryze prakticky to znamená možnost se na práci jednou za čas pěkně z vysoka vykakánkovat.
Tak třeba v úterý. Ráno jsem first thing in the morning vyrazila na schůzku s klientem. Probrali jsme co bylo potřeba a před polednem jsem dorazila domů. Můj milý spolufreelancer/spolubydlící/spoluputovník životem, který mi ještě večer předtím sliboval, jak zůstane doma a uvaří něco dobrého thajského, docela neproduktivně ležel zabalený do plédu na našem gauči a spal.
A to byl začátek doopravdy skvělého odpoledne!
Protože jen co z těch plédů vylezl a dostál svého kulinářského slibu, přispěl všeobecné pracovní morálce poměrně jasným tvrzením: Dneska se mi nic neche. Mám kopr. A protože jsem už půl dne tak jako tak ztratil, pojeďme se koupat!
Jasně, koupat jsem se sice chtěla. Ale zrovna v úterý to k tomu příliš nezvalo – bylo sice docela vedro, ale sluníčko moc nesvítilo, foukal vítr a rosničky slibovaly bouřky, nehledě na to, že jsem musela 1) odbavit spoustu zákaznických stížností na Facebooku klienta, 2) probrat se hromadou mailů 3) napsat článek na blog 4) dopsat dva rozhovory a 5) v ideálním případě taky oslovit nějaké nové značky. Nebo alespoň tohle všechno bylo na mém seznamu úkolů pro tento den. Prostě – nebylo to v plánu.
Ale pak jsem si najednou vzpomněla, že jsem vlastně ten freelancer a že si můžu dělat práci odkudkoli chci – třeba i z pláže! No a tak jsme vyrazili. Vzala jsem si s sebou počítač, náučnou literaturu a Betty McDonaldovou pro případ, že bych měla všechno hotové a mohla se odměnit příjemným čtením.
Abych byla upřímná, tohle se mi moc nepovedlo. To pracování z míst, která lákají spoustou jiných atrakcí, ještě moc neumím. Takže jsem místo práce den strávila tím, že jsme si s Honzou předčítali  z Vejce a já a společně se tomu smáli, skákali do studený vody, osvěžovali se pivem a dobrotami a vůbec nelitovali toho, že nepracujem.
Holt když je kopr, tak je prostě kopr. A u freelancerů to má tu výhodu, že tomu můžete smělě podlehnout, protože žádnej šéf vám za zadkem nestojí – teda kromě toho se zdviženým ukazováčkem u vás v hlavě. A s tím se musíte naučit vyjednávat sami.

Co na to říkáš Ty? :)

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.