Každodenní malé meditace

Nedělní odpoledne. Venku zamračeno. Tu a tam sklouzne obrovská dešťová kapka po oroseném skle v našem už skoro hotovém obýváku. A do toho všeho se jemně mísí vůně perníčků, fenyklového čaje a kombinace rosalinového a levandulového oleje z mé dopolední masáže v Alchemi. Docela příjemné završení víkendu.

tea-rose-corolla-1871837_1280

Chtěla bych dneska trochu mluvit o duševní hygieně. O mých každodenních meditacích. Možná už někteří z vás víte, že nejsem ten typ na klasické meditace. Neumím to. Když jsem četla Jíst, meditovat, milovat, dokázala jsem se na 1560456% ztotožnit s pocitem hlavní hrdinky, která během svých prvních měsíců v indickém chrámě doslova trpěla, když se měla v nepřirozené poloze nehybně během meditací oprošťovat od nežádoucích myšlenek. Tak to jsem já. Pokud se mám uklidňovat pravidelným dýcháním a soustředěním se na konečky prstů, tak můžu vyletět z kůže. Tohle zkrátka (zatím) není pro mně.

Ale to neznamená, že svoje vlastní malé rituály nemám. Mám. Mám jich dost. Jsou to věci, které mě na chvíli odtrhnou od okolního světa a můžu se při nich ponořit sama do sebe.  Jsou to vesměs každodenní ritualizované činnosti, které dodávají mým jinak docela chaotickým dnům stabilitu a radost. Tohle jsou ony:

  1. Čtení

Moje největší láska. Zbožňuji ta odpoledne, kdy nemám nic na starosti a můžu si zalézt do plyšového overalu, uvařit si bylinkový čaj a ztratit se v nějakém jiném světě. Škoda, že takových volných dní není nikdy dostatek… (a proto se už tak strašně těším na Vánoce!).

adult-1852907_1280

2. Relaxace ve vlaku
Zbožňuju pocit, kdy si v podvečerním slunci nasednu do vlaku. Najdu si svojí sedačku – bývá to ta hned první nalevo u okýnka – když jsou do vagónu otevřené dveře, udělá totiž takovou “kóji” a vytvoří můj vlastní vlakový “pokojíček”. A většině lidí je nepohodlné ty dveře obcházet – obvykle tam tedy sedávám sama. Otevřu si knížku, poslouchám hudbu a dívám se z okna.
3. Vysedávání v kavárnách
Ráda vysedávám v kavárně, dokonce i sama. Zalezu si sednout ke kávě se šlehačkou, earl greyi nebo vinnému střiku. A sním o tom, že jsem v Paříži konce devatenáctého nebo první poloviny dvacátého století, kolem mě jsou jsou samí vkusně oblečení lidé s velmi slušným vychováním. Pánové pijí whiskey a pokuřují doutníky a dámy si na klín kladou ubrousky. Po kamenných cestách klapou podpatky a v koutě kavárny je vidět budoucího velkého spisovatele, jak sepisuje své životní dílo. Jako na Van Goghově obraze.
adult-1846748_1280

4. Vytváření řádu

Mám ráda uklízení, ale jen takové to co není z povinnosti. Těší mě vytvářet řád tam, kde byl dosud chaos. Jsem jakousi kombinací perfekcionisty a organizátora nepořádku. Nedokážu žít v prostorech, kde panuje řád, jemuž nerozumím, jinými slovy nesnesu nepořádek. V neuspořádaných místech na mě padá úzkost. Ten samý pocit mám ale i v přehnaně “načančaném” prostředí, kde každá věc má své přesné místo a není možné si odložit hrnek s kafem na stolek.

5. Žehlení

A další podivnost je, že zbožňuji žehlení. Je to čas, kdy jsem sama doma a vím, že tu práci za mě nikdo neudělá. A tak nikam nespěchám. Většinou si na dokreslení atmosféry pustím film, na který bych se normálně nedívala (nebo měla výčitky svědomí, že se na něj dívám).

6. Daydreaming
Jedna z báječných metod relaxace. Ležím a přemítám nad možnostmi a nemožnostmi, nad tím kam se upírá moje cesta a kam bych až po ní mohla dojít, přehrávám si v hlavě neexistující ale možné dialogy a v pár minutách tak procházím situacemi, kterými třeba v reálu nikdy neprojdu nebo ani nemůžu. Taky mám ráda těch pár chvil těsně po probuzení, kdy si v hlavě přehrávám to, co zbylo z mých snů.
girl-348596_1280

7. Dlouhé snídaně

Spoustu lidí se mi diví,ale vstávám tak zhruba hodinu a půl předtím, než odcházím do práce. Většinu časi z toho zabere snídaně. Od té doby, co jsem se před lety naučila snídat, tak na tuhle ranní radost nedám dopustit. A popravdě se  mi díky ní i mnohem lépe vstává! Miluji letní ovocné saláty, podzimní a zimní ovesné kaše, topinky se sýrem nebo marmeládou a černý čaj. A co teprve víkendové snídaně… Ty se občas totiž protáhnou až do oběda 🙂

breakfast-867822_1280

8. Ta hodinka před spaním

Ráda chodím do postele brzo. Z části proto, že není zdravé chodit spát těsně poté, co zaklapnete obrazovku počítače (a jelikož velkou část dne i večera u obrazovky strávím). Ale hlavně proto, že doslova zbožňuji tuhle část dne. Povinnosti už jsou hotové, nic dalšího se nechystá a já se můžu zakutaná věnovat už jen příjemným věcem. Třeba bodu č. 1 :-). Takže když mě někdy zastihnete v devět v pyžámku, není to proto, že jsem nemocná, ale protože to tak prostě mám.

No, s největší pravděpodobností jsem si spoustu dalších každodenních radostí nevybavila. Nebo je ještě neobjevila 🙂 Jak to máte vy?

 

Co na to říkáš Ty? :)