Nedělní odpoledne. Venku zamračeno. Tu a tam sklouzne obrovská dešťová kapka po oroseném skle v našem už skoro hotovém obýváku. A do toho všeho se jemně mísí vůně perníčků, fenyklového čaje a kombinace rosalinového a levandulového oleje z mé dopolední masáže v Alchemi. Docela příjemné završení víkendu.
Chtěla bych dneska trochu mluvit o duševní hygieně. O mých každodenních meditacích. Možná už někteří z vás víte, že nejsem ten typ na klasické meditace. Neumím to. Když jsem četla Jíst, meditovat, milovat, dokázala jsem se na 1560456% ztotožnit s pocitem hlavní hrdinky, která během svých prvních měsíců v indickém chrámě doslova trpěla, když se měla v nepřirozené poloze nehybně během meditací oprošťovat od nežádoucích myšlenek. Tak to jsem já. Pokud se mám uklidňovat pravidelným dýcháním a soustředěním se na konečky prstů, tak můžu vyletět z kůže. Tohle zkrátka (zatím) není pro mně.
Ale to neznamená, že svoje vlastní malé rituály nemám. Mám. Mám jich dost. Jsou to věci, které mě na chvíli odtrhnou od okolního světa a můžu se při nich ponořit sama do sebe. Jsou to vesměs každodenní ritualizované činnosti, které dodávají mým jinak docela chaotickým dnům stabilitu a radost. Tohle jsou ony:
- Čtení
Moje největší láska. Zbožňuji ta odpoledne, kdy nemám nic na starosti a můžu si zalézt do plyšového overalu, uvařit si bylinkový čaj a ztratit se v nějakém jiném světě. Škoda, že takových volných dní není nikdy dostatek… (a proto se už tak strašně těším na Vánoce!).
4. Vytváření řádu
Mám ráda uklízení, ale jen takové to co není z povinnosti. Těší mě vytvářet řád tam, kde byl dosud chaos. Jsem jakousi kombinací perfekcionisty a organizátora nepořádku. Nedokážu žít v prostorech, kde panuje řád, jemuž nerozumím, jinými slovy nesnesu nepořádek. V neuspořádaných místech na mě padá úzkost. Ten samý pocit mám ale i v přehnaně “načančaném” prostředí, kde každá věc má své přesné místo a není možné si odložit hrnek s kafem na stolek.
5. Žehlení
A další podivnost je, že zbožňuji žehlení. Je to čas, kdy jsem sama doma a vím, že tu práci za mě nikdo neudělá. A tak nikam nespěchám. Většinou si na dokreslení atmosféry pustím film, na který bych se normálně nedívala (nebo měla výčitky svědomí, že se na něj dívám).
7. Dlouhé snídaně
Spoustu lidí se mi diví,ale vstávám tak zhruba hodinu a půl předtím, než odcházím do práce. Většinu časi z toho zabere snídaně. Od té doby, co jsem se před lety naučila snídat, tak na tuhle ranní radost nedám dopustit. A popravdě se mi díky ní i mnohem lépe vstává! Miluji letní ovocné saláty, podzimní a zimní ovesné kaše, topinky se sýrem nebo marmeládou a černý čaj. A co teprve víkendové snídaně… Ty se občas totiž protáhnou až do oběda 🙂
8. Ta hodinka před spaním
Ráda chodím do postele brzo. Z části proto, že není zdravé chodit spát těsně poté, co zaklapnete obrazovku počítače (a jelikož velkou část dne i večera u obrazovky strávím). Ale hlavně proto, že doslova zbožňuji tuhle část dne. Povinnosti už jsou hotové, nic dalšího se nechystá a já se můžu zakutaná věnovat už jen příjemným věcem. Třeba bodu č. 1 :-). Takže když mě někdy zastihnete v devět v pyžámku, není to proto, že jsem nemocná, ale protože to tak prostě mám.
No, s největší pravděpodobností jsem si spoustu dalších každodenních radostí nevybavila. Nebo je ještě neobjevila 🙂 Jak to máte vy?