Během posledního roku začal můj blog nabírat trochu nový směr. Od původního spíš jen takovýho blogískování se tu začalo mluvit o svobodě, zero waste, minimalismu. Všechno to začalo to mým postupným přechodem na volnou nohu a vyvrcholilo to mým životem na farmě loni na podzim. Změnilo to můj způsob myšlení a v důsledku to změnilo i články, které sem píšu. Minimalismus začal hrát v mém životě velmi důležitou roli. Jak jsem k tomu poznání ale došla?

Moje Cesta k minimalismu

I já jsem své “early twenty something” trávila jako skoro každá holka po obchoďácích. Na univerzitě jsem byla v partě holek, která žila (rychlou) módou a volné chvíle trávila v shopping centrech. Nakupování jsem milovala a neuvědomovala si jeho důsledky. Po bakaláři jsem si začala zařizoval své první bydlení a posedlost nakupováním módy a kosmetiky jsem vyměnila za nakupování bytových doplňků. Až když jsem byla doslova zasypaná věcmi (a donucená se dvakrát během krátké doby stěhovat), svůj postoj k věcem jsem musela násilně přehodnotit.

Uvědomila jsem si, že minimalismus mě ve skutečnosti vždycky přitahoval. Líbila se mi jeho estetika, funkční a čistý design. Mylně jsem si myslela, že musím své stávající doplňky vyměnit za nějaké stylovější, že ten čistý skandinávský design, který jsem obdivovala, stojí na drahém vybavení (jak mě dodnes přesvědčují kampaně Bonami – a občas se jim to dost daří). Byla jsem dokonalá ukázka toho, že i přestože (nebo právě protože) se posledních pár let pohybuji ve světě reklamy a konzumní kultury a navzdory tomu že si uvědomuji, jak manipulativní marketingové techniky jsou, sama jsem často jejich obětí. 

Každý z nás si někdy projde potřebou vlastnit věci, které nepotřebuje. Ať už je to jenom fáze, životní etapa nebo trvalý stav. Jednoduše proto, že je na tom naše kultura postavená. Od malička se učíme, že ke štěstí se dostaneme vlastnictvím. Mít hezčí panenku než spolužačka v lavici, abychom jí mohly dovolit si s ní hrát. Mít dražší džíny než ostatní holky z party, abychom si upevnily status quo. Kupovat dražší dárky svým partnerům a milencům, abychom ukázali, že na to zkrátka máme. Konzumujeme reklamy, módní časopisy a příběhy na Instagramu, aniž si uvědomujeme, jaký to nás nás má vliv a chceme mít pořád víc.

Minimalismus, oproti tomu, nás učí být uvědomělými konzumenty, učit se být šťastnější s méně věcmi. Na vlastní kůži jsem zjistila, jak dobře člověku udělá vyměnit věcmi přecpaný pokoj za vzdušný dýchající prostor. Jak dobře člověku udělá vyházet věci, které nepotřebuje a ponechat si jenom ty, které mu opravdu dělají radost.

Jasně, občas jsem to přestřelila. Třeba když jsem naposledy třídila svojí letní capsule wardrobe na podzim, když jsem už k věcem neměla tu správnou zpětnou vazbu, a za rok v létě jsem zjistila, že jednoduše řečeno nemám v čem chodit. I to mě naučilo. Že být minimalistkou neznamená zbláznit se a všechno vyházet a žít jenom s věcma, které se vejdou do příručního zavazadla. Protože to je taky neudržitelné a nutně to vede dříve nebo později k dalším nákupům. 

Ten ideální stav by měl být umět třídit věci uvědoměleji, pozorněji a reflektovat to, zda nám ty které zůstávají, skutečně přináší radost.
Metodou pokus/omyl jsem se ale k tomu poznání dobrala.To, že mě přitahuje život s méně věcmi obecně. Méně věcmi, méně starostmi, méně ambicemi a povinnostmi. Minimalismus je proces, kterým si zjednodušíte život jednoduše tím, že mu dáte víc prostoru. Proto, abyste do něj mohli přinést věci, které mají ve vašem životě opravdovou hodnotu.