Známe to sousloví odmalička. Bez práce zkrátka nejsou koláče. Ale upřímně, mnozí z našich rodičů, prarodičů, praprarodičů… strávili většinu svého života děláním něčeho, co je v lepším případě nebavilo. Naše práce nám zabere třetinu našeho života, podle některých odhadů se jedná o více než 92 tisíc hodin strávených v práci. A upřímně – naše celková spokojenost ve velké míře závisí na tom, zda jsme spokojeni se svou prací. Takže to sousloví by nemělo být, že bez práce nejsou koláče – práce sama už by pro nás měla být tím koláčem! Možná to nebude dokonalý kynutý koláč s tvarohem a rozinkami, který nám o víkendu napeče maminka, bude to třeba jen obyčejná buchta s marmeládou, ale bude to něco, z čeho máte radost!
Takže vlastně klíčem k nalezení TOHO PRAVÉHO pro Váš život (a teď nemluvím o chlapech!) je zodpovězení následujících otázek. A buďte pečliví, přeci jen na nich závisí jen vaše budoucnost.
Co vás dělá šťastnými? Při jaké činnosti jste zároveň produktivní i relaxovaní?
Odpovězte si upřímně a nebojte se psát si blbiny, posléze si je můžete proškrtávat. Já bych si na tuhle otázku odpověděla: krásné věci, spánek, psaní, lenošení, kreslení, čtení, organizování akcí, cestování vytváření systému
Jaká je vaše mise? Hledejte organizace, jejichž hodnoty zastáváte a pro které byste chtěli pracovat – ne jen pozice. Musíte být naladěni na stejné téma (a tempo) abyste byli v práci spokojení a abyste odváděli dobrou práci.
Je pro mě důležité, aby firma ctila moje hodnoty – aby byla šetrná k životnímu prostředí, aby uznávala rovnost lidí a zároveň respektovala odlišnosti každého jednotlivce, aby se nějakým způsobe podílela na “lepším světě” (a nejen na hromadění kapitálu), aby umožňovala osobní růst každému svému zaměstnanci.
V čem jste dobří? Sestavte si seznam vašich dovedností, vašich zájmů a vašich silných stránek – toho, co na sobě “můžete prodat”. To vám pomůže vydefinovat si role, které byste v organizacích mohli sehrát.
U mně to je psaní. V učení se novým věcem. V kritickém myšlení. A v organizací (akcí, lidí, věcí atp).
O jaké práci jste snili v dětství? Čím jste chtěli být? Nejde o to, abyste napodobili přímo profesi, kterou jste si zvolili jako děti (víte, kolik by tu jinak bylo popelářů?) – ale spíš co ta práce pro vás znamená. Nechtěli jste být popelářem pro tu práci samotnou jako spíš pro ten pocit volnosti jezdit na zadku auta? Možná byste ve skutečnosti chtěli být letcem nebo závodníkem!
Já už jsem to svoje zodpověděla. A čím jste byli v dětství vy?
Co můžete dělat každý den? Představa jaké každodenní činnosti vás naplňuje uspokojením? Protože koneckonců přesně o tohle jde – musí to být něco, co vás nejen baví, ale co vás baví i jako rutina, čím se při pravidelném opakování nevyčerpáte.
Za mě je tohle ožehavá otázka, protože vím že každá z výše uvedených činností mě z dlouhodobého hlediska vyčerpává. Takže potřebuji jednotlivé činnosti prokládat. Rozhodně si tedy nedovedu sebe sama představit jako 8,5/5 redaktorku, kreslířku nebo organizátorku. Ale něco mezi tím? Asi tak!
A hlavně jedna důležitá rada na závěr… Pokud se zrovna teď nacházíte vykročeni na ne příliš šťastné cestě, nebojte se z té cesty uhnout. Pořád je lepší ztratit dva, tři, pět nebo deset let příprav, které vás dostaly na Vaše současné místo, než dalších dvacet, třicet nebo padesát let neuspokojivé práce.
P.S. Ve skutečnosti tohle všechno teprve sama sobě zodpovídám, takže k vám rozhodně nemluvím jako mudrlant! Naopak budu ráda i za vaše rady na výměnu :))