Trochu pozdě, ale přece – a to se počítá! Dnešní článek bude o tom, jak jsem si splnila jedno z mých narozeninových předsevzetí.

7

Možná jste to už sami poznali, že jsem poslední dobou přidávala samé veganské recepty. Není to tak, že bych ze své vegetariánské stravy přešla na čistého vegana, nicméně s Honzou jsme se zařekli vydržet jeden měsíc poctivě na veganské stravě.

Inu, zařeknutí se je věc jedna. Praxe je něco úplně jiného. Takže abych přiznala barvu, sem tam jsem uklouzla. Třeba s čokoládou (ale jen kousek!), se švestkovým koláčem od tchýně (měla jsem zoufalou chuť na sladké. Už jsem vám říkala, že cukr je moje nejmilejší droga?). A pak třeba se špagetama to bylo sporné. Když jsem vařila veganskou verzi špaget Aglio olio, uvědomila jsem si, že si nejsem jistá, jestli jsou ty špagety bezvaječné. A tak jsem se, pro klid v duši, do složení nepodívala.

Ale jinak jsme se fakt drželi. Objevili jsme kouzla asijské kuchyně – o kterých si mimochodem můžete přečíst tady a tady. Dokonale jsme ovládli koncept nahrazování vajíčka při vaření (oukej, omeletu z psyllia fakt neuděláte a půlka banánu vařená natvrdo taky neni úplně vončo, ale při běžném vaření vajíčko skutečně nepotřebujete). A taky jsme si oblíbili sušené sójové mléko 🙂 Proč sušené? Teď se ukážu jako vegetariánka-lůzr, ale musím na plnou hubu přiznat, že mám alergii na sójové mléko – tak, jak mi otekl krk po požití jedné sklenice, to si nepřejte vědět! A tak jsem to se sušeným zkoušela po kouskách, a ono to šlo i bez alergie. A bez laktózy 🙂

Jpeg

Jpeg

Když to vezmu kolem a kolem, zjistila jsem, že mi veganská strava dělá opravdu dobře. Projevilo se to na mojí fyzičce – v tu dobu jsme byli uprostřed našeho tréninkového plánu na půlmaraton a měla jsem opravdu tolik energie, jako málokdy. (Ano, jsem seznámená s placebo-efektem, ale věřím, že tohle bylo jiné). Připadala jsem si celkově míň nafouklá.

Ale hlavně.

Veganská strava je fakt chutná! A ospravedlňuje vás kupovat si takové delikatesky jako kokosové mléko, rýžový papír, luštěninové pomazánky.

P.S. Co nás tenhle zážitek také naučil, je zpracovávat zbytky. Aneb veganský burger na sto způsobů.! Vždycky, když nám zbylo rizoto (rissotto, špaldoto, kernoto čočkoto nebo paella – záleží, jaké ingredience zrovna byly použity, ale chápete), dal se z toho za pomoci trochy mouky, koření a výše zmíněného psyllia uplácat skvělej karbanátek!

P.P.S. Všechny veganské recepty se chystám i nadále sjednocovat na této stránce.