5 Comments

  1. Tenhle medailonek znám od malička. Vídala jsem ho na krku své nejmilovanější babičky.
    Poprvé jsem si ho všimla na její svatební fotce. Babička vypadala jako šlechtična a medailonek jeji krásu podtrhoval.
    Jako puberťačka jsem podobnými cetkami opovrhovala a na medailonek zapomněla.
    Pak jsem se vdala, měla první miminko a babička se stala mým vzorem. Měla totiž 10 dětí a nikdy si nestěžovala. Medailonek měla na krku při křtu mého syna.
    Život běžel a já žila hektickým stylem dnešní doby.
    Babička onemocněla a já si čím dál častěji prohlížela její fotky z mládí. Tak moc jsem se jí podobala, tak moc jsem chtěla být silná jako ona, tak moc jsem ji obdivovala.
    Moje babička zemřela. Tu noc ke mně přisla ve snu. Byla mladá, krásná a něco mi říkala. Nerozumněla jsem jí….pak mi položila do dlaně…medailonek.

  2. Ashala

    Byl krásný den, přímo vhodný na procházku lesem. Zasnila jsem se, protože les voněl po dešti. Probudil mě až záblesk, který se objevil z ničeho nic. Vydala jsem se na to místo.
    Odhrabala jsem malou vrstvu lístků a objevila pod ní medailonek s květinovým vzorem. Vypadal velmi starobyle. Vložila jsem ho do kapsy a pospíchala domů. Celou cestu jsem hlídala, aby nevypadl.

    Hned co jsem vkročila do bytu, vydala jsem se do koupelny. Vzala jsem hadřík a pořádně ho otřela. Až teď jsem uviděla jeho pravou krásu. Kolem medailonku byl ozdobný rámeček ve stejné barvě jako řetízek.
    Dotkla jsem se ho a přenesla se do doby, ze které evidentně pocházel. Byla jsem v domě dvakrát větším než můj byt. Viděla jsem nějakou ženu a medailonek se jí houpal na krku.
    Do místnosti přišla žena a oslovila tu ženu s přívěskem.
    „Měly bychom jít má paní, nebo nás chytí.“

    Uklonila se a čekala, než vyjde z místnosti. Před domem už je, čekali stráže. Vůdce jim nakázal, aby ženu chytili. Jenže ta se rozběhla směrem k lesu. Už jsem věděla, že mě nikdo nevidí, ale běžela jsem za ní, abych viděla, co se stalo.
    Netrvalo dlouho a uslyšela jsem střelbu. Žena se ohlédla, ale nepřestávala utíkat. Nebýt té otáčky, tak by neklopýtla.

    Strážníci k ní doběhli a zvedli ji ze země, při čemž jí spadl ten medailonek. Stála jsem na místě neschopna pohybu. Padla noc a já uslyšela blížící se kroky. Byla to služebná.
    Ve svitu měsíce jsem zahlédla tvář obklopenou slzami.
    Zastavila se přesně vedle mě, zvedla medailonek a otevřela ho. Byl v něm vzkaz.

    Mary, evidentně se nedožiji rána, pokud najdeš tento vzkaz, tak medailonek zakopej na bezpečné místo.

    Povzdechla si, nasadila si medailonek na krk a začala rukama hrabat do hlíny. Když byla dost hluboká, tak do ní vložila medailonek. Poté díru zahrabala, rozhlédla se a zmizela do tmy.

    Vše se rozplynulo a já byla opět ve své koupelně. Vzala jsem medailonek do ruky a pokusila se ho otevřít.
    Podařilo se. Bylo v něm napsané úhledným písmem.
    Užívej ho s láskou.

    Nasadila jsem si ho na krk a šla se podívat na svůj odraz do zrcadla. Od té chvíle byl ozdobou mého celého šatníku.
    Všude kam jsem přišla ho obdivovaly a skoro všichni si ho fotili, jak byl krásný.

Co na to říkáš Ty? :)