5 Comments

  1. Dusná noc. Nesnesitelně pomalý tikot hodin oznamuje zpomalený běh času. Možná je to dílo lahve, stojící na desce stolu, možná tím, kolik z ní už ubylo. Pod světlem jediné stolní lampy nestojí jen kus zeleného skla zpola plného jantarové tekutiny. Záře dopadá i na kus zmuchlaného hnědého papíru. A na mé oči.
    Nedovedu si pomoci, od toho umolousaného balíčku neumím odtrhnout oči. Vím, co skrývá. Ale bojím se toho. Možná bych mohl jen nahlédnout….
    Proč jsem byl takový hlupák. Proč jsem strhl ten papír. Nestačí, že na tebe musím vzpomínat. Měl jsem tušit, že bude stačit jeden pohled, a všechno se to vrátí. Na těch pár skleněných střípků. Pitomá lampa. Jeden každý paprsek se zbarvuje jinak v zákoutích chladného skla, a já mohu spatřit rej barev.
    Kanárkově žlutou. Tu měly tvé šaty, když jsme na sebe poprvé pohlédli. A v dekoltu ti blýskaly právě tyto čiré krůpěje.
    Něžně růžovou. Právě ona ti vystupovala na tvářích, sotva ses zasmála mému vtipu, už od toho prvního.
    Kaštanově hnědou. Tou zářily tvé oči na celý svět.
    Blankytně modrou. Barva nebe, na které jsme koukali v polích.
    Karmínově rudou. Jako tvé rty, když jsme se poprvé políbili.
    Sytě fialovou. Tu měly stěny tvého pokoje, když jsme spolu poprvé…
    Mátově zelenou. Koberec, který jsme si koupili do našeho společného bytečku byl takový.
    Sněhobílá. Když ti bylo zle a prozvracela jsi celou noc, taková jsi byla.
    Sametově šedá. Na té se zastavil prst doktora, když ukazoval na maličký kroužek na snímku tvé hlavy.
    Rumělková. Často jsi o sobě nevěděla, křičela, sténala, prosila, řvala, házela věcma… Já nevěděl, jak pomoci. Rumělková jsi pak byla, když jsi těžce oddechovala a držela ses za hlavu.
    Černá. Černá. Černá. Stuhy na květinách pod tvou fotografií byly černé.
    Devatenáct skleněných krůpějí má ten přívěšek. Devatenáct ti bylo, když jsi mě opustila.
    Nesnesu pohled, na ten náhrdelník. Jako kdybych měl sám málo slz. Ale neboj se. Jen dopiju a vyrazím za tebou…

  2. Marie Dzurová

    Namasté, mé jméno je Ganéša, bude mi 15 let a dnes je pro naší rodinu významný den. Má přijít se představit můj budoucí manžel Amar.
    U nás v Indii jsou sňatky sjednané a i když mohu odmítnout, pro naší rodinu by to byla potupa a já já bych měla špatnou pověst. I když Amar s rodiči má přijít až po setmění už od rána se uklízí, vaří, chytá… Já se převaluji v posteli a myslím na to jaký asi Amar bude.Nikdy jsme se neviděli, je mu prý 28 let. Z myšlenek mě odvede zaklepání na dveře.
    Jsou se sestry s matkou, je čas nechystat i mě. Nejdříve mě nalíčí a vyčesají vlasy nahoru. Poté si obleču zásnubní bílé sárí s modrou výšivkou,které je ušité jen pro dnešní den. Na závěr si nasadím náušnice, navleču náramky na ruku a chystám si připnout náhrdelník modré barvy jako kapky rosy za východu slunce.
    Když v tom přijde moje babička. Všechny vyžene ven, přisedne si vedle mě. Přišla mě poprosit ať dnes sňatek odmítnu, ať si ženicha vyberu podle sebe. Nechce abych byla nešťastná jako ona. Vyruší nás zvonek u vchodových dveří, je tu Amar s rodinou. Na první pohled je smutný ,ale pohledný. Mluvíme spolu a našli jsme k době zalíbení, bohužel však oznámíme, že se vzít nemůžeme, že si přejeme se víc poznat. Jako důkaz sympatií mu daruji náhrdelník z krku.
    Jeho rodina však nesouhlasí. Chce podle tradice zasnoubení.
    A jak to dopadlo dál? po hádce jeho rodina odešla,že nás už nikdy vidět nechce a že nás pomluví. Amar utekl z domu ke strýcovi a dodělává si vzdělání. Na tu školu jsem nastoupila i já. S Amarem se vidíme pomalu každý den. Máme se rádi a kdo ví,třeba bude i svatba,ale až budeme chtít oba. První si však chcete dodělat vzdělání a podívat se do světa.
    I vy poslouchejte hlas svého srdce. Namasté Ganéša 🙂

  3. Ellisan

    Když jsem se na sebe podívala do zrcadla mé tělo zdobily plesové šaty tyrkysové barvy a také blyštivý náhrdelník .Vždy jako malá jsem prováděla různé výpravy po domu babičky a jednoho dne jsem se dostala až na půdu. Na babičinu půdu vedly strašidelné dveře, které byly doplňovány pavučinami na stěnách chodby vedoucích k půdě. Tato místnost byla pro mě nová a proto jsem ji prozkoumávala velmi pomalu a pečlivě. Každý kousek jsem prošmejdila až jsem narazila na velkou dřevěnou truhlici. V ní bylo hodně šperků, ale mě zaujal pouze jeden. Ošoupaný a zaprášený náhrdelník. Pod nápisem prachu se ukrýval stříbrný řetízek s mnoha diamanty různých velikostí. Náhrdelník jsem vzala do rukou a šla jsem se zeptat babičky, jak k němu přišla. Ona mi povyprávěla jak jí ho dal děda k desátému výročí jejich svatby. Zeptala jsem se babičky jestli si ho mužů nechat, ale ona odpověděla, že ne. Dlouhá léta jsem se trápila proč mi ho tehdy nenechala. Až jednou k nám přijela babička, která mi náhrdelník předala, dala si čaj s maminkou a odjela zpět domů. Byla jsem moc šťastná, až do té doby než babička zemřela. Odešla hned den po předání. Pořad jsem měla náhrdelník na sobě a nebo jsem ho veselá na speciální věšáček na stěně. Dnes jsem si ho opět vzala a jistě to nebylo naposledy.

  4. Ema:)

    Keď som prvýkrát zazrela tento náhrdelník, moja mama si ho brala ako doplnok k večerným šatám na schôdzku. Zdalo sa mi to zvláštne – ten náhrdelník je predsa len príliš čarovný na takú obyčajnú akciu…
    Dnes tu po dlhej dobe ležím na posteli a plačem, pretože sa na mňa priateľ vykašľal tesne pred maturitným plesom. Teraz nemám s kým ísť… Budem tam vari celkom sama?
    Keď sa načahujem za mobilom, na ktorom mi prišla nová správa, omylom buchnem lakťom do šperkovnice. Tá s hrmotom spadne na zem a moje oči zazrú lesknúci sa predmet, ktorý zo šperkovnice vypadne pod posteľ. Kľaknem si na zem a zasuniem ruku tam, kde by sa mala šperka nachádzať. Keď ju nahmatám, prestanem dýchať. Ihneď podľa hmatu spoznám, o čo ide.
    Vytiahnem náhrdelník spod postele a na mojej tvári sa znova lesknú slzy podobné tým na ňom. Znova ho odložím do šperkovnice a premýšľam, no vtom si spomeniem na textovku v mobile.
    “Prepáč, mrzí ma to 🙁 Nechcel som ti ublížiť. Hlboko sa ospravedlňujem…” črtá sa na displeji a ja si uvedomím, že na ples nepôjdem sama. A ak nebudem žiariť ja, žiariť bude minimálne to, čo budem mať pripnuté okolo krku.

Co na to říkáš Ty? :)