Studium se mi zdárně chýlí ke konci a je samozřejmě očekáváno, že s titulem vrchního Mgr člověk začně dělat skutečnou „dospěláckou“ práci. To chci, jistěže. Dokonce tomu přikládám nesmírnou důležitost.

Jpeg

A proto jsem se rozhodla NESKOČIT po první práci jen proto, abych NESKONČILA na pracáku. Stručně řečeno jsem se rozhodla využít možnosti, která se mi při studiu nabízí, a ponechat si nějaký čas ještě status studenta tím, že jednu část státní zkoušky odložím na jeden z budoucích termínů.

Ve volném čase, který se mi tím naskytne, jsem měla v plánu dělat to, co CHCI. Tedy: učit se francouzštinu. Pravidelně psát blog. Napsat knížku – ten příběh, který nosím už měsíce v hlavě. A hlavně – pokusit se realizovat můj byznysový plán.

Jak už to tak ale bývá, svět se neřídí našimi plány a vizemi. Pokud je tu nějaká entita, která našim přáním věnuje pozornost, ať už si ji nazveme jakkoli, je to záludný ďáblík. Staví nám do cesty překážky ve chvílích, kdy se zdá, že se vše daří tak, jak má. Možná s cílem nám znesnadnit cestu. Možná s cílem nás obrnit. Donutit nás vypořádávat se s problémy.

Tenhle ďáblík se v několika předcházejících dnech zjevil jako rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, dle kterého jako studentka navazujícího magisterského studia, a tudíž absolventka studia bakalářského, nemám nárok na další rok bezplatného studia.

JpegVšechny ty krásné plány najednou pohasly – a to nebylo správně. Je to vlastně taková výzva. Jestli se chci skutečně ve své budoucnosti podílet na projektu volnočasového mentoringu, právě teď jsem já svým prvním klientem.

Takže první krok: Mám necelý měsíc do státnic, s čímž jsem počítala, a měsíc a kus na dopsání diplomové práce, kterou jsem měla v plánu odkládat. A mým úkolem je teď v první řadě to stihnout.

A mám-li být ve svém snažení úspěšná, musí se mi podařit koordinovat svou práci s oddychem, povinnosti se zábavou, stres s odpočinkem.

Jpeg