Hundertwasserhaus

Posílám vám pár momentek a krátké povídání z mého dnešního vídeňského rána, které jsem strávila u Hundertwasserhausu.

Asi jako má Barcelona svého Gaudího, Vídeň má svého Stovodu (Stowassera, Hundertwassera). A Hundertwasserhaus je jedno z jeho vůbec nejznámějších děl.

Stovoda začínal jako malíř. Ukrýval v sobě ale úžasně renesanční osobu. Už v padesátých letech byl ve vídeňských kruzích známý jako architekt, spisovatel i řečník.

Byl jedním z prvních propagátorů zelených střech a příroda byla jeho celoživotní inspirací. Vášnivě propagoval zero waste (tehdy se tomu tak ještě vůbec neříkalo, takže Stovoda svými postoji poměrně předběhl dobu) a život tak trochu mimo systém. Často ho to dostalo i do svízelných situací, Vídeňané na něj dodneška vzpomínají kvůli jeho demonstraci, při níž se snažil přesvědčit kolemjdoucí, že lidé nepotřebují peníze, ale zvládnou se uživit jen tím, co najdou v přírodě.

Naštěstí se mu podařilo spojit se s architektem Josefem Krawinou, který mu pomohl jeho architektonické nápady skutečně realizovat. Ne vždy to mezi nimi úplně klapalo, Krawina byl přece jenom více zastáncem pravidelných linií, které Stovoda neuznával. I tak se jim ale povedlo slavný Hundertwasserhaus dokončit.

Na první pohled Hundertwasserhaus vypadá, jako kdyby ho někdo zmrazil v pohybu právě v okamžiku, kdy se z obyčejného činžáku proměňuje v pohádkové království. Zapomeňte na pravidelné linie a geometrické útvary, Hundertwasserhaus jako kdyby “probublával”. Celý dům je navíc jak zvenčí, tak zevnitř prorostlý zelení. Doopravdy – vnitřek domu prorůstá na 250 stromů a keřů! Další velká nezvyklost je, že dům má nerovné podlahy. Stovoda na toto konto poznamenal, že “an uneven floor is a divine melody to the feet“.

Původně vznikl Hundertwasserhaus jako ubytovna pro chudé. No řekněte, nemuselo to být krásné být chudý ve Vídni ještě v osmdesátých letech? Za návrh domu nechtěl žádné peníze. Prohlásil, že stavbou chtěl zabránit tomu, aby na tomto místě vyrostlo něco ošklivého. A to se mu povedlo!