Minule jsem psala o vílách a o skřítcích, kteří obývají cornwallské pobřeží. Dneska se podíváme do jiných rozměrů pohádkových bytostí – na tamní příběhy o obrech.
Příběhy tradují, že obři kdysi obývali Cornwall ještě před příchodem křesťanství. Se změnou, které křesťanství přineslo, se ale změnili i tamní poměry. Obři se rozhodli s křesťanskými přistěhovalci vypořádat po svém a tak povolali největšího a nejchytřejšího ze svých, Uthera, aby je zbavil apoštolů, aniž by si však znepřátelil místní lid, který obrům nosil proviant.
Křesťané se o tom dozvěděli a povolali jednoho ze svých, svatého Tuea. Tue byl malého vzrůstu a slabé tělesné konstituce, přesto se však rozhodl, vkládaje víru v Boha, že vyzve Uthera na soubor síly. Vyhrají-li obři, apoštolové Cornwall jednou provždy opustí. Pokud však prohrají, budou se muset obři odevzdat Bohu a přijmout sami křesťanskou víru. Soutěž spočívala v házení kamenů do dálky a všem bylo dopředu jasné, že slabounký Tue nemá nejmenší šanci proti nejsilnějšími z obrů, Utherovi. Nemělo tomu tak však být. Soutěž začala a Uther házel první. Když přušel na řadu Tue, obrátil svůj vnitřní zrak k Bohu a posléze pocítil, že veliký kámen není o nic těžší než pírko. Tue tedy podzvihl kámen a ladným hodem jej umístil rovnovážně přímo na Utherův. A takto pokračovali dál. Házeli jednotlivé kameny na sebe. S posledním odem Utherům kámen ztrati rovníváhu a zkutálel se dolů z kopce. Během Tueova hodu se však k udivení všech mezi lidmi objevil anděl, zachytil letící kámen a s lehkostí jej dopravil přímo na vrcholek kamenné věže. Tue soutěž vyhrál a obři se od té doby museli křesťanům podřídit nebo navždy kraj opustit.
Cornwall je plný legend o obrech. O těch hodných i těch zlých.
Mezi zlými najdete příběh o obrovi Bolsterovi, který v dávných časech terorizoval lid St. Agnes. Jeho slabinou však byla místní dívka, po které bylo poději město pojmenováno, a do které se strašlivý ale nešťastný obr zamiloval. V touze dokázat ji svou lásku, skočil na její lest a rozhodl se naplnit kráter ve skále svou krví. Agnes však obra přechytračila a ten až na pokraji svých sil zjistil, že kráter ve skále je ve skutečnosti bezedný. Toto hořké vítězství cornwallští dodnes každé jaro oslavují.
Jiný zlý obr, Ralph the Wrath (zlovolný Ralf) žil v kraji nedaleko Portreathu. Podle místních legend se vypráví, že obýval jednu z pobřežních jeskyň, odkud házel po přijíždějících lodích kameny. Živil se na zrtoskotaných námořnících a shromažďoval jejich poklady.
Jeskyně, ve které údajně žil zlovolný Ralf
Obr Cormoran údajně stál za postavením hradu St. Michaels Mount – hradu na ostrově, který je suchou nohou dostupný pouze za odlivu. Obr prý hrad postavil pro svou družku Cormelinu. Cormoran patřil mezi zlé obry tyranizující okolní vesnice – až do doby svého skonu, který podle některých legend uspíšil Jack, zabiják obrů, podle jiných samotný král Artuš.
Jak už jsem však řekla, v Cornwallu nebyli jen zlí obři, ale také hodní Jeden z těch hodných údajně obývá nejzápadnější cíp dodneška. O obrovi Galverovi se vypráví, že ochraňuje obyvatele vesnic Zennor a Morvah před jinými obry.
Jak už jsem říkala minule, Cornwallská mytologie je dodnes živá a víra v kouzelné bytosti tam stále přetrvává.