Je to pár dní, co jsme se vrátili z anglického jihozápadního pobřeží, z hrabství známého všem serfařům, hippisákům a fanouškům starověkých i středověkých legend. Pro všechny tyhle skupiny má Cornwall zkrátka co nabídnout. V dnešním článku bych se s Vámi chtěla podělit o místní pověry. V této části světa se totiž ještě stále věří na víly a skřítky a je to patrné takřka na každém kroku.

Cornwall je plný skřítků a příběhů o nich. Jeden z nejčastěji tradovaných je o o chlapci ze St Allen, který se jednoho chladného dne ztratil, když vyrazil do tamních luhů sbírat divoké květiny. Dlouho se nevracel a jeho matka se ho brzy vydala hledat. Nicméně chlapec nebyl k nalezení. Nepodařilo se ho nalézt ani místním mužům, kteří se nabídli, že se chlapce pokusí najít. Nakonec se chlapec objevil po třech dnech – hluboce spal na paloučku nedaleko domku, ve kterém žil. Když se probudil, neměl vůbec tušení, že od jeho zmizení uplynuly už tři dny. Vyprávěl, že když sbíral květiny, uslyšel líbezný zpěv ptáka a tento zvuk se vydal následovat do lesa. Pak najednou padla tma a vzduch kolem něj se prozářil světlem tisíce malých hvězd – které ve skutečnosti nebyly hvězdy, ale skřítci. Zavedli ho do jeskyně, nakrmili ho a uložili ke spánku. A když se probudil, objevil se znovu na paloučku u domu.

To je jen jeden mnoha příběhů, které se v Cornwallu a Devonu vypráví. Povídá se o devonských kamenech, ve kterých údajně přebývají, o šesti stech skřítcích, kteří po večerech tančí a zpívají u Trevose Head, Dartmoorští skřítci údajně pomáhají tamním vdovám a sirotkům a naopak konají neplechu poutníkům, které svádějí z cesty. Možná to byly právě skřítci, kteří před námi jedné noci skrývali kempy a my tak nemohli najít  v Dartmooru místo, kde přečkat noc 🙂

Nedaleko Somersetu údajně došlo k bitvě mezi skřítky a vílami. Skřítci boj vyhráli a dodnes proto žijí vedle lidských obydlí, zatímco víly musely tento kraj opustit. Možná opustily Somerset, ale rozhodně ještě dodnes obývají oblast okolo Glastonbury, které je odkazy na víly doslova plné. Však si všimněte, jak jsou dodnes součástí každodenního života místních –  podívejte se, co se stane, odstavíte-li na chvilku svoje auto 🙂

Tady na snímku je zachycená vílí modlitebnička u St. Nectans Glen.

St. Nectans Glen je vůbec čarovné místo. V dávných dobách, ještě za krále Artuše se v jeho vodách žehnali rytíři před jejich cestou za Svatým Grálem. Dnes je to už spíš poutní místo pro všechny, kteří věří v čarovnou moc těchto drobných kouzelných stvoření.

Lidé v jeho okolí zanechávají různé osobní předměty ve víře, že je přízeň víl ochrání a splní jim přání

Kromě víl a skřítků se v Cornwallu vyskytují také podobné bytosti, kterým se říká Spriggy, škaredí skřítci, které obývají ruiny starých budov, kde hlídají poklady a ochraňují víly. A dalším druhem tamních malých bytostí jsou Buccy, které obývají opuštěné doly.

No a jistě znáte Cornwallské Rarachy z Harryho Pottera 🙂 Jsem si naprosto jistá, že jsme s nimi měli co dočinění u pozůstatků jedné keltské vesnice nedaleko Land´s Endu. Dostaly jsme se totiž k téměř nekonečné aleji plných vzrostlých stromů prapodivných tvarů. Lákalo nás projít ji až do konce, ale šli jsme opravdu dlouho a dlouho a konce jsme se nemohli dočkat. V jednu chvíli nám až začalo mrazit na zádech. Představte si to – neprůhledná alej stromů před vámi i za vámi, nic jiného nevidíte a kolem vás sepropojují zvuky, které vydává les – praskání dřeva, šumění stromů a něco tlumeného a skrytého… co až nápadně připomíná nezbedný smích skřítků, kterým se právě podařilo vás pěkně vypéct.

A na konci cesty, když ji konečně dosáhnete, na vás čeká takováhle cedule:

*les skřítků

Cornwall rozhodně přítomnost tamních bytostí potvrdil. A skřítky a vílami zdalena nekončíme. Příště se dozvíte také něco o obrech nebo třeba mořských pannách!