Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.

Jsem holka s cikánskou duší a vášnivý eklektik stylu, víry a chutí. Miluju příběhy, kouzla, bylinky, tanec a umění. Chodím po světě a hledám svobodu. Tu uvnitř i tu venku. Nabourávám struktury, které mi nefungují, a hledám si vlastní cesty. Žiju a miluju mimo pravidla, ale v souladu sama se sebou. Tohle je můj příběh.

 

2018

Žila jsem v Praze, v jednom z nejkrásnějších evropských měst, a cítila se v něm ztracená. Toužila jsem tvořit, ale připadala jsem si nedoceněná. Prahla jsem po inspiraci, která v tomhle měste umělců ne a ne přijít. Chtěla jsem žít, ale jako kdyby mi život unikal mezi prsty.
Vždycky mě něco táhlo do opuštěných, ztracených, bohem zapomenutých míst. Míst, kde se toho děje tak málo, že se člověk dokáže naladit na svou vnitřní strunu. Míst, která jsou krásná ve své podstatě a prostotě. A já se tomu nakonec podvolila. Tenhle pocit mě přivedl do Kanady, kde se ve mě cosi probudilo k životu. Objevila jsem sama sebe, naladila se na vesmírný tep a pak si vší tou nádherou nechala zlomit srdce.
Vrátila jsem se zpátky, ale už ne do Prahy. Do svého rodného města na severu Čech, kde jsem se snažila poskládat si svůj sen. S touhle změnou ale můj život nastoupil na tu nejdivočejší horskou dráhu, kterou jsem si do té doby nedovedla představit. Rozpustila jsem všechny nefunkční vzorce a našla novou stabilitu. Proměna začala.
Loňský rok jsem prožívala ty nejintenzivnější pocity lásky. Stavěla jsem si hnízdečko se svým klukem, plánovali jsme svatbu, děti, rodinu, stáří. A tehdy do toho zasáhla nějaká vnější síla. Možná vesmírná moudrost. V našich životech se objevili dva další lidé. A my jsme se rozhodli je vpustit k sobě. Ta láska mezi náma byla tak velká, že jsme měli pocit, že může přijmout i další dočasné návštěvníky. Bylo to to nejintenzivnější období v mém životě. A pak se to zhroutilo. Rozbourali jsme struktury, ale nepodařilo se nám v jejich nepřítomnosti jen tak plynout. Bylo z toho nadvakrát zlomené srdce. Přišla doba dalších velkých změn. Můj život se otočil naruby. Ale taky přišly velké nové začátky.

2019

No a teď jsem tady. Rozbouralo se, co nefungovalo. A já si vyšlapávám nové cestičky.

Píšu, fotím a hledám dobrodružství ve světě kolem nás i v nás. Žiju v malém městě na severu Čech obklopená nádhernou krajinou Českého středohoří. A v srdci pořád nosím ty chvíle, kdy jsem v kanadských horách rozehřátýma ploskama nohou vyšlapávala obrazce v ranní jinovatce.

Představte si, jak šťastní bychom všichni mohli být, kdybychom se uměli nechat vést rytmem života a nesnažit se jeho sílu ohýbat podle nějakých linek, které nám diktuje okolí? Chodit po lesích, tančit a zpívat kolem ohně, intuitivně tvořit a divoce se milovat, stoupat po horách i skákat do vln. 

1-2-3-4 pravdy

1. Občas

si nečešu vlasy a neholím nohy. A jindy ze sebe udělám panenku a vyrazím tančit.

2. Byla jsem

jedno z těch dětí, které nachází víc kamarádů na stránkách knih než ve školních lavicích. Chodila jsem do lesa stavět z pařezů domečky pro skřítky a věřila jsem na víly. Pořád na ně věřím.

3. Od té doby

co jsem přečetla Alchymistu, věřím na sílu znamení a sleduju jejich cestu. Občas mě přivedou na pěkně bolestivou pouť. Ale po její cestě většinou rostou ty nejkrásnější divoké květy. 

 

4. Jediné

co od svýho života chci, je změnit svět.