Slýchám to od hrozně moc dospěláků. Že se na Vánoce zkrátka netěší. Že to ve skutečnosti vůbec nejsou svátky klidu a pohody, ale věčné honění, nestíhání a stres. A já si říkám – proč vlastně?
Skoro to vypadá, jako kdyby se všichni honili, stresovali a bláznili jenom proto, aby měli ty “krásné Vánoce”.
A ty uvozovky jsou tam důležité. Protože “krásné Vánoce” přece existují jenom jedny. Krásné Vánoce máte tehdy, pokud máte nablejskaná okna, vydrhnuté koberce, prázdný koš na prádlo a alespoň 16 druhů vánočního cukroví. Krásné Vánoce máte tehdy, když máte perfektně zabalenou kopu dárků, dokonalý stromeček a k večeři řízky, kapra a bramborový salát. Cukroví se nesmí jíst před Štědrým dnem a po něm se naopak jíst musí. A na Štědrý den už tohle všechno musíte mít hotovo, protože jestli nestihnete ležet od rána u pohádek, tak jste někde něco setsakramensky pokazili. Smažit řízky musíte tak, aby se večeře podávala krásně se setměním – a musí vám to vyjít! Jo a hlavně: Jakmile si sednete ke štědrovečernímu stolu, nedej bože, abyste od něj vstávali! Protože to byste to pos*ali úplně. Jo a nezapomeňte správně rozkrojit jablko.
No.. Takové podobné scénáře mi opakuje snad každý dospělák. Nikdo nikdy, snad s výjimkou dětí, ve skutečnosti nemá klidné a pohodové Vánoce. Vánoce jsou svátky stresu. Každý z nich mi opakuje, jak se na Vánoce netěší. Že to je “peklo”.
No a já vždycky koukám s pootevřenou pusou a říkám si: ale proč? Lidi, proč tohle děláte? Nepřijde vám to absurdní? Vždyť se honíte proto, abyste se měli dobře.
Nemůžete zkrátka slevit ze svých nerealistických očekávání a prostě a jednoduše… se mít dobře?
Kouzelné a nedokonalé
Vánoční úklid. No… nečekejte zázraky. Okna jsem sice myla, ale už někdy začátkem listopadu, hlavně protože jsme malovali. V koupelně mám plný koš s prádlem, protože jsem nestíhala prát, jelikož jsme doma měli hosta.Naše bílé kachličky v kuchyni a v chodbě nikdy nebudou zářit čistotou. A tak dále a tak dále. Náš Vánoční úklid je vlastně jenom podmnožina celoročního, každodenního každotýdenního úklidu. Jde jen o to, že je prostě před Vánoci. Žádný stres.
Cukroví jsem pekla. Jeden druh. Perníčky. Mám je zkrátka ze všeho nejraději. A postupně jsme si s Honzou během adventu dopřávali pár kousků vždycky ke kafi nebo na uvítání hostů. No.. a tak nějak se stalo, že už vlastně žádné nemáme. A ono to vlastně ani moc nevadí. Protože se můžeme spolehnout na to, že naše rodiny toho napekli tolik, že to nebude mít kdo jíst. A tak si zkrátka pár kousků k našim Vánocům odebereme. A kdyby ne, už máme naplánováno, že si hezky uvaříme svařák apěkně v klidu si ještě jednu várku přiděláme. A budeme je jíst hezky za tepla, tak! (Protože jak řekl mistr Fulghum: “Horké koláčky/perníčky a studené mléko/víno vám udělá dobře”).
Štědrovečerní večeře. Pro většinu dospěláků je hlavním lákadlem Vánoc ta večeře. Nebo alespoň u nás v rodin. No a já se musím přiznat, že pro mě to teda není nic moc. Maso spíš nejím, takže řízky a klobásky jdou zcela mimo mě. Bramborový salát si dám, ale rozhodně mu neholduju. A kapra nejím. přijde mi to pouliční zabíjení ryb strašný a viděla jsem letos, jak vypadá rybník po výlovu vánočních kaprů a je to brutální. Představte si, že už od nějakého začátku listopadu ty chuděry ploutvatý strašlivě trpí (vypovídá o tom to, že na každým druhým metru toho rybníka plavala tak jedna mrtvá ryba). A trpí až do Vánoc, kdy je konečně slavnostně klepnou. No… hrůza. Takže já si letos zkusím udělat kubu a dám si k němu celerový “řízek”. Protože to je mňamka! (Kdo nezkusil, nemá vůbec tušení).
Vánoční stromek. Ten smutný příběh šťastné Vánoční ikony. Všichni se předvánočně snaží ulovit ten nejkrásnější stromek ve městě, pak ho s honosnou slávou zdobí, načež pár dní po štědrém dni skončí zcela bez slávy u popelnic. To je přece tak strašně smutný příběh! Jednou jsem si koupila stromek v květináči, abych se tomuhle osudu vyhnula. Dokonce jsem ho pojmenovala – Alfons. Chtěla jsem ho hezky po Vánocích zasadit. No, jenomže stromek, který strávil dva týdny v pokoji, se už zkrátka nedokázal přizpůsobit životu venku. A to jsem na něj šla pomalu. Nejdřív jsem Alfonse přestěhovala na chodbu. A až když se trochu oteplilo, šel na zahradu. Jenomže stejně umřel. No a od té doby na stromky prdím. Loni jsme vyrazili do přírody a nakrájeným ovocem a zeleninou jsme ozdobili stromek venku. Udělali jsme vlastně dvě krásné věci – dopřáli jsme si vánoční stromeček a zvířátkům jsme připravili hostinu. Tohle chceme udělat i letos. A doma máme zkrátka krásně nazdobené fíkusy. A je to 🙂
Takhle nějak vypadají přípravy na Vánoce u nás:
Tohle je můj kreativní koutek
Pracovní kout našeho obýváku, tady píšu většinu článků
Moje knihovna a ony zmiňované fikusy
Lidi, kašlete na to, jak slaví Vánoce ostatní. Udělejte si je svoje vlastní, po svém. Tak, abyste si doopravdy užili ty chvíle klidu a pohody. A hlavně spoustu lásky <3
Mějte se krásně a zase po Vánocích!
Martina