Mám ráda tu dobu, kdy stačí vyjít na chvilku za město na procházku a vracet se s plným košíkem divoké úrody,

se kterou můžeme úplně zadarmo nejenom obohatit svoje vaření, ale taky naše těla o důležité minerály. Příroda nám zkrátka přirozeně dává všechno to, co potřebujeme, jenom jsme si tuhle spolupráci se zdroji kolem nás odvykli.

Divoké bylinky a zelenina podobně jako později v roce ovoce, roste všude kolem nás. Jsou to zdroje, které máme k dispozici úplně zadarmo – a možná právě proto jsme se naučili je ignorovat. Měla jsem to taky tak, bohužel nás tahle doba socializuje k přesvědčení, že jídlo roste v supermarketech, maso nepochází ze živých zvířat, a tak se od původních zdrojů naší výživy úplně odpojujeme.

Začít si víc všímat toho, co je přirozeně kolem nás, je možná první krok k tomu víc se zazdrojovat, spojit se s naším ekosystémem a prospět svému tělu – a navíc se taky trochu osamostatnit od zotročujícího systému konzumu.

Proč dát šanci divoké zelenině?

Je to zadarmo.
Je to lokální. Příroda nám nabízí přesně to, co naše těla přirozeně potřebují.
Je to čerstvé. Necestovaly přes celou planetu, a tak můžeme divoké bylinky servírovat na talíř v té nejvýživnější podobě.
Je to zdravé. Divoké bylinky obsahují obvykle nesrovnatelně víc vitamínů a minerálů, než zelenina, kterou koupíme v obchodech.
Je v tom svoboda. Jakmile jednou víte, co kde a jak nacházet, pravděpodobně vám to dá velký pocit uspokojení, ať už z toho, že obcházíme předražené řetězce nebo že se vracíme k dávném zapomenuté moudrosti.

Devatero jarních bylin: které divoké bylinky sbírat?

Devatero bylin je takové kouzelné spojení. Různé zdroje zahrnují do svého devatera různé divoké bylinky – a liší se to samozřejmě hlavně podle toho, co ve vaší lokalitě roste nejvíc. Já sem dávám takové moje osobní devatero, které podle mých zkušeností posbíráte téměř kdekoli.

Pampeliška

Tu asi netřeba představovat, všichni ji dobře známe. Mainstreamové zemědělství (a bohužel i zahrádkáři) s ní svádí tvrdý boj s nejasným výsledkem. Pampelišky se totiž dá jen těžko zbavit (snad jen s použití fakt tvrdé chemie, která se pak ale promítá do kvality vysévaných plodin). Já mám mnohem radši ten permakulturní přístup – s přírodou nebojujeme, ale využíváme ji. Tu hojnost pampelišky nám totiž příroda dává odůvodněně – snad každá její část má své využití a když se s ní naučíme pracovat, ušetříme si předem prohraný boj, a získáme cenný zdroj, se kterým můžeme vařit, připravovat léčivé prostředky, nebo se zabavit s dětmi.

Mladé listy pampelišky jsou mírně hořké a v jarních salátech bohatě nahradí rukolu. Květ pampelišky můžeme použít do salátů, polévek, čerstvý i nasušený do čajů nebo z něj můžeme vyrobit pampeliškový med. Kořen pampelišky se sbírá na podzim – a pozor, je pěkně hořký. Můžete si jej nasušit a pak používat jako přírodní medicínu proti zánětům, na onemocnění jater a odkyselení.

Sedmikráska

Další bylinkou, kterou všichni dobře známe z dětství, je sedmikráska. Svými účinky (narozdíl od hořké pampelišky) velice jemná a tak ji bez problému můžou konzumovat i děti a těhotné ženy.

Nasbíranými květy můžeme rozveselit čaje nebo je použít jako posyp na pomazánky a polévky. Můžete si je nasypat do vany a dopřát si tak květovou péči o podrážděnou pleť (nenadarmo se často používá v kosmetice). Je to skvělá bylinka na jarní očistu. Rozdrcené listy přispívají k rychlejšímu hojení ran a působí proti bodnutí hmyzem.

Kopřiva

Na kopřivu se každý rok moc těším! Kopřivové nápoje jsou totiž opravdu lahodné, ať už ve formě čaje (zalít lístky a nechat pár minut louhovat), anebo macerátu (naložit do vody a nechat přes noc), kterému jeden můj známý krásně říká Kapky rosy. Navíc jsou plné železa, protizánětlivé a taky neuvěřitelně zdravé pro ledviny a močové cesty. Neměly by se ale sbírat po konci dubna, pak už bývají plné dusičnanů. Kopřivové listí také využijete všude tam, kam byste přidali špenát (tedy do polévek, pyré, omelet, nádivek..).

Hluchavka

Všichni ji známe jako příbuznou kopřivě, ale ve skutečnosti je příbuzná spíš meduňce. Zatímco kopřiva je takovej jarní životabudič, hluchavka je spíš zklidňující. Často ji najdete v čajových směsích na usínání, zklidnění, harmonizaci, ale i v ženských čajích na menopauzu nebo proti bolestivé menstruaci. Je to zkrátka takové uvolňující tonikum. 🙂 A přitom takový čaj si můžete snadno připravit sami _ ať už z čerstvých nebo podomácku nasušených, vlastnoručně nasbíraných lístků (nebo celých stvolů).

Ptačinec žabinec

Zatímco předchozí byly zástupci spíš čajových bylinek, ptačinec je typický zástupce salátové zeleniny. Hodí se do salátů, smoothieček i jako posyp na chleba s pomazánkou. Nejlepší je zkrátka čerstvý, i proto, že chutná jako mladý hrášek. Takže nejen že si na něm pochutnáte, ale navíc taky prospějete svému tělu! Obsahuje spoustu vitamínu C a minerálů, používá se při jarní očistě, podporuje ledviny a pomáhá i při hubnutí.

V přírodě ho poznáte podle drobných bílých kvítků (ale lepší je sbírat mladé stonky ještě před rozkvětem), tvoří husté koberce a snadno se sbírá – za chvilku máte plný košík. Navíc je to jedna z prvních zeleninek, které začnou vykukovat ještě i pod sněhem. Pokud navíc najdete dobré stanoviště, máte zásobu do salátů na celou sezónu, je to zkrátka takový nezmar.

Bršlice kozí noha

Bršlice je další z nezmarů, se kterou zahradníci svádí marný – a zbytečný – boj. Rychle roste, rychle se rozmnožuje a i z nepatrného kousku kořene vyroste záhy nová rostlinka. Spíš než jako k plevelu je tedy dobré k bršlici přistupovat jako k žádoucí léčivce – kterou skutečně je. Má v sobě spoustu vitamínu C a železa, používá se při odkyselovacích kúrách a je silně protizánětlivá. Překvapivě obsahuje i hodně bílkovin a po zimě dodává výživu kloubům a pohybovému aparátu.

Není chuťově tolik výrazná – čerstvé rostlinky mírně připomínají karotku – a tak ji můžete přimíchat všude tam, kam byste dali jinou listovou zeleninu. Je skvělá čerstvá nasekaná na bramborách, v tvarohových pomazánkách nebo v polévce a dušeninách.

U bršlice taky sbíráme celou mladou rostlinku. Poznáte ji nejlíp po utržení podle stonku ve tvaru trojhránku – skutečně totiž přiomíná kozí nohu. 🙂

Řebříček

Řebříček je velice ženská bylinka. Čaj z řebříčku pomáhá snad při všech obtížích ženského cyklu – ať už bolestivé nebo nepravidelné menstruaci, či při přechodu. Některé zdroje dokonce uvádí, že pomáhá bojovat s rakovinou dělohy. Použijete jej i jako sedací koupel při svědění, zánětech vaječníků nebo močových cest.

Řebříček najdete všude na loukách a lesních cestách a rozhodně si ho nespletete. 🙂

Jitrocel

Jitrocel dobře známe ze všech možných sirupů proti kašli – lékárníci totiž dobře ví, jak silně funguje proti všem potížím dýchacích cest. Já ho jednoduše míchám do čaje, ať už samotný, nebo spolu s dalšími bylinkami (ideální kombinace je prý s mateřídouškou), ale můžete si taky vytvořit domácí sirup nebo tinkturu. Do čaje můžete použít celou část rostlinky – od listů, přes stvol až po květenství.

Medvědí česnek

Medvědí česnek je, jak už název napovídá, zase jedna z těch bylinek, které použijete spíš do vaření než do čajů. Pokud ho v lese najdete, okamžitě se prozradí intenzivní česnekovou vůní. 🙂 Díky tomu si ho taky nespletete s jedovatou konvalinkou, jejíž lístky medvědí česnek hodně připomínají.

O česneku všichni víme, že je to takové přírodní antibiotikum, ale medvědí česnek je přitom chuťově jemnější, zato ještě zdravější! Používá se proto při chřipkách a nachlazeních, při očišťovacích kúrách, a výborně pomáhá i na kocovinu!

Sbírejte ho kroucením (ne vytrháváním), protože jinak hrozí, že vytáhnete celou cibulku a tím ochudíte stanoviště na další sezónu. Používáme ho čerstvý do vaření, salátů, polévek, ale můžete si uskladnit zásobu ve formě pesta. Sušení nemá smysl, protože bylinka pak ztrácí účinné látky.

Další divoké bylinky

Batolka prorostlá

Není u nás původní – pochází ze severní Ameriky, díky čemuž je mrazuvzdorná a roste i pod sněhem. Obsahuje vitamín B a C, v angličtině se jí dokonce říká “horníkův salát”, protože údajně během kalifornské zlaté horečky pomáhala coby prevence proti kurdějům. Má mírně nakyslou chuť, takže se výborně hodí do salátů nebo pomazánek.

Jak divoké bylinky sbírat?

Sbírejte v divočině, tedy dál od měst a zemědělských ploch, které jsou často zaneřáděné chemickými postřiky. Na procházkách do lesa, na loukách mimo města nebo ve zplanělých sadech.
Pokud si nejste jisti, ověřujte. S výjimkou snad právě medvědího česneku (resp. jeho záměny za konvalinku) nehrozí, že byste v přírodě narazili na něco skutečně jedovatého, ale pokud si nejste jistí, ověřte si, co sbíráte. Existuje spousta kapesních atlasů bylinek, já používám aplikaci Plantnet.
Nechte bylinky dýchat. Sbírejte je ideálně do košíku místo idelitových pytlíků. Skvělý nápad jsou i tzv. “zavřeniny” – obyčejné skleněné zavařovačky, do kterých když dáte čerstvě utrženou bylinku (nepomačkanou, nemytou), vydrží vám čerstvá fakt hodně dlouho.