Tenhle blog byl poslední dobou hodne tichý. Tichý, ne mrtvý. On totiž žil – projevoval se v desítkách rozpracovaných článků, dlouhém promýšlení a prioritizování a nesčetně okamžiků, které jsem si musela prožít, abych věděla, kam dále směřovat. Poslední rok byl pro mě jízda na tý nejdivočejší horský dráze. Ale vystoupila jsem z ní, řekla bych, o dost moudřejší a s novým životním směrem.
A o tom to vlastně celé bude…
Dlouho jsem přemýšlela, co je vlastně tím “mým oborem”, o kterém bych chtěla psát. Co je tou oborovou “nikou” Pihovaté. Všechno je mnohem složitější (ale vlastně i mnohem jednodušší) v tom, že Pihovatá je přímo vázaná na mou osobu, na tuhle Martinu sedící teď u klávesnice, která žije nějaký život, a která (občas k utrpení čtenářů) využívá psaní jako svou osobní terapii. A v tom je právě ten problém. Nekonzistence. Ani ne tak časová (ale o té bych také mohla vyprávět, že…), ale tematická. Píšu vlastně o všem, co se v mém životě děje, ale nemá to nějaký řád. Řád, skrze který bych dokázala identifikovat, které články jsou vlastně přínosné pro čtenáře a které jsou jenom to moje vlastní “pisálkování”.
A protože se teď zrovna nacházím v období, kdy nějaký nový řád ve svém životě vytvářím, přišel na řadu i tenhle blog. Přemýšlela jsem, o čem ráda píšu, kreslila jsem si, jak to všechno společně souvisí. A přišla jsem na to. Jak skloubit všechna ta témata, která mi jsou blízká, aby to dohromady dávalo (nejen mně) srozumitelný celek. Tohle je ono:
Co mě nejvíc baví
.1. Soběstačnost
Fascinuje mě takový ten život s málem, možná trochu život mimo systém, ve kterém člověk dokáže s trochou vynalézavosti vystačit často s tím, co si zařídí sám. Nečekejte žádná asketická témata, pořád jsem bohémka milující krásné a dobré věci – ale v tom je možná ta přitažlivost. Jak skloubit soběstačnost a hédonismus.
2. Sebenalézání
Tomu se vlastně věnuji od svého návratu z Kanady. Vyrazila jsem na cestu plnou spousty přešlapů, ale vím, že navzdory těm drobným zacházkám, jdu správným směrem. A řada témat, na která narážím, se může týkat každého z nás.
3. Dobrodružství
Nedílnou součástí mého života je ale taky to oťukávání se s hranicemi komfortní zóny. Nejsem střelec, kterej by vyrážel hlava nehlava vstříc všemožným divokým zážitkům. Ale aktivně ve svém životě vyhledávám vzrušení. Protože trocha toho dobrodružství je hrozně zdravá – a navíc souvisí se soběstačností i sebenalézáním. 🙂
Když se na tohle všechno podívám s odstupem a konkrétně, vynořují se přede mnou témata, která lze snadno zařadit někam na následující osu:
- X dělí témata na Makro/Mikro, v tomto případě Prostředí a Člověk
- Y je rozděluje na Dovnitř/Ven. V rámci Prostředí je to Doma a Na cestách, v rámci Člověka je to Duše a Tělo.
Cože, matematika?
Taky sama sebe překvapuju. Ale dává mi to smysl. A takhle to vypadá konkrétně:
makro
Prostředí
Doma
Chci se dělit o to, jak nacházím cesty k takovému tomu “zjednodušování“. Co všechno potřebujeme a bez čeho se obejdeme, jak žít trochu jinak a vypomoct si sami. Do budoucna připravuji i speciální kategorii článků o alternativním bydlení (tiny houses, bez hypotéky).
Na cestách
Velkou částí mého života, byť v posledních měsících ne tolik frekventovanou, jsou cesty. Nejenom ty po světě, ale i tady po naší krajině. Chci se dělit o tipy na zajímavá místa, psát o sólo a pomalém cestování a o mikrodobroružstvích.
mikro
Člověk
Duše
Jestli jsem se za poslední rok něco musela začít učit, tak to bylo jak pečovat o svojí duši. Jsou to takové ty každodenní věci, které můžete zapojit do svého života a cítit se o mnoho lépe. Velkým tématem pro mě teď je psychosomatika – která se vlastně prolíná i s vedlejší kategorií – a nalézání nějaké esence ženskosti.
Tělo
Nosným tématem je zdraví. Kromě zmíněného psychouzdravování sem patří i moje cesty k lidovému léčitelství. S tělem ale souvisí kromě zdraví také krása – a jak ji objevovat v duchu sebenalézání a soběstačnosti (a vlastně i trochu dobrodružství). Řeč bude o pomalé módě, přírodní kosmetice, výživě a cvičení.
Těším se :)!