Mám hrozně ráda podzim. Ale se začínajícím OPRAVDOVÝM podzimem – takovou tou dobou plnou huňatých šátků, lehkých kabátů a vysokých bot, teplým mrholením a konstantní vůní vody a tlejícího listí ve vzduchu – se začínám trochu ohlížet zpátky za uplynulý létem. Chtěla bych vám dneska představit jedno kouzelné anglické městečko (podzim a Anglie tak nějak patří k sobě :-), které jsem letos navštívila. Glastonbury – místo, kde se tak trochu zastavil čas. Anebo spíš plyne úplně jinak a jinudy 🙂
Glastonbury leží na západě od Londýna, někde na pomezí Cornwallu a Devonu. Střetávají se zde dvě tradice mýtů. Hrdinské příběhy o Artušovi a Svatém grálu z raně křesťanských dob a novodobá Wicca navazující na místní folklór pocházející z ještě dřívějších dob pohanských. Přestože se jedná o zcela odlišné tradice, tak nějak tu společně žijí a fungují. Trochu to působí jako kdybyste se ocitli někde mezi Woodstockem, středověkem a Alenčinou Říší divů.
Podhoubí pro Artušovské legendy
V Glastonbury se nezapře tamní raně středověka architektura. Místní opatství údajně kdysi ve svých útrobách střežilo Svatý Grál. Ještě dneska se po něm v jeho ruinách lidi poohlíží (teda ti, kteří neuvěřili brownovským konspiracím o Máří Magdaleně). Ovšem jen v případě, že si vstup zaplatíte. Taková návštěva rozbořeného opatství vás na pěkných pár liber přijde. Anebo můžete koukat přes plot 🙂
Ještě více dojmů než opatství ve mě zanechala Glastonbury Tor ležící na kraji města. Samotná atmosféra na věži nemohla být dokonalejší. neměli jsme sice na našem výletě liduprázdno, ale už z téhle louky bylo slyšet z vrcholu kopce víření bubínků a zpěv.
Místní legendy říkají, že Glastonburská věž a kopec, na níž stojí, nebyly před staletími součástí pevniny. Byl to údajně potulný ostrov a někde někdo si odváží tvrdit, že se jedná o bájný Avalon – který se v průběhu staletí postupně připojil k pevnině. No, atmosféra tomu rozhodně napovídá 🙂
Ráj pro novodobé čarodějky
Kromě Artuše však v Glastonbury jede také neopohanství. O Cornwallských tradicích uctívání kouzelných bytostí – a zejména víl, jsem psala v předchozích článcích. V praxi to vypadá takto: Ulice jsou plné pestrobarevných obchodů roztodivných názvů a ještě podivnějšícho zboží. Trochu máte pocit, jako kdybyste se ocitli v potterovské Příčné ulici. Anebo možná jo? Možná, že Příčná ulice opravdu existuje, v Glastonbury se jenom zkrátka neschovává, protože tu dokáží žít v míru křestani, “obyčejní” lidé i čarodějové a čarodějky.
Abych vám dopřála trochu exkurze, výlohy těch obchodů vypadaly nějak takhle:
A kdybyste viděli lidi, kteří tam žijí! Pochopitelně bylo v Glastonbury spoustu turistů, ale naprostá většina lidí působila… lokálně. Všichni byli v něčem úplně stejní. Anebo to zkrátka byla mekka pro novodobé uctívače a uctívačky Wicca. Chtěla jsem si některé z těch lidí fotit – rozhodně by to za to stálo. Ale tak nějak mi to přišlo hloupé. V každém případě rozhodně nijak nepřeháním, když řeknu, že naprostá většina lidí, které jsem v Glastonbury potkala, se zcela vymykala naší představě o “normalitě”. Byly tam dámy v letech, kterým byste věřili, že mají v kapse dlouhé sukně schovanou křišťálovou kouli. Celé rodinky hipíssáků. Mladé holky se zelenými dredy a rtěnkou stejné barvy.
A ještě malinký doplněk fotoreportu – tentokrát pro fanoušky Narnie nebo Alenky v Říši divů. Na těchhle vchodech zkrátka něco je, co říkáte? 🙂
Užívejte si ty příjemně mračivé dny! Tak zatím ahój 🙂
Máte pravdu, popisujete toto místo přesně. Když jsem před 3 lety navštívila Glanstobury připadala jsem se jak v jiných časech. Je to úžasné místo s magií. Tam člověk cítí i svoje minulé životy. Děkuji za krásné připomenutí.
Vaše články z výletů moc ráda čtu jsou krásné a já se díky nim mohu zasnít a čím dál víc toužit po osobních návštěvách těch kouzelných míst. No, nemám to jednoduché a tak se mi mé sny v tomto ohledu asi nesplní. O to víc mě těší, že se do nich mohu podívat prostřednictvím vašich fotografií i popisu. Anglie mi byla vždy moc blízká, zrovna tak jako Irsko a Skotsko. Jsou to takové tajemné – kouzelně romantické země s nádhernou architekturou, hlavně na venkově. Teprve letos jsem mohla, díky své dceři, navštívit Anglii – Londýn. Viděla jsem a navštívila hodně z toho nejnavštěvovanějšího ale i tak by bylo ještě hodně, z toho co mě zajímá, v této evropské metropoli k vidění. Bohužel 1 týden na to nestačil. Přesto, že je mi osobně bližší venkov a to i zde v Čechách, Londýn se mi líbí hodně, především pro tu rozmanitost. Člověk si tu najde vše: klidná liduprázdná místa, přírodu, ruch a zdánlivý zmatek, staré i nové, zkrátka opravdu vše. A protože mě moje dcerka dobře zná a ví co miluji, udělala mi obrovskou radost celodenním výletem k oceánu, k útesům Seven Sisters. Byla jsem naprosto okouzlená a do téhle nádherné scenerie jsem se beznadějně zamilovala. Nejen útesy ale celá okolní krajina je nádherná…i tam bych mohla courat celé dny a určitě bych měla stále co objevovat pro potěchu oka i duše. Ještě jednou Vám móc děkuji, že se s námi tak nádherně dělíte o zážitky a přeji Vám ještě mnoho krásných a tajemných výletů.
Jitko, děkuju za krásný komentář a jsem moc ráda, že se Ti u mě líbí! Díky takovým odpovědím mi stojí za to psát dál :))