Kanadská kronika: Národní park Yoho

Národní park Yoho je nejmenší z parků Rocky Mountains. Svojí velikost ale snadno vykoupí nabídkou úžasných míst rozesetých po celém parku. Tohle je jenom malý výčet z těch, které jsem sama zatím navštívila.

Stejně jako do všech parků, i sem je potřeba kupovat si vstupné. Je to kolem deseti kanadských dolarů na den, popřípadě dáte nějakých sedmdesát za roční “Discovery Pass”, který platí do všech národních parků. Jsou tu čtyři kempy (dohromady s asi 150 místy), kam dojedete autem. Pak taky hromada dalších kempů hlouběji v divočině, kam už musíte dojít po svých a s příslušným povolením. O backcountry campingu se toho hromadu dozvíte ma blogu Renee Roaming, Backcountry Canada Travel nebo v atlase Backroad Mapbooks.

Slovo “Yoho” pochází z jazyka indiánského kmene Cree a znamená v poddstatě “wow”. Je to příznačné, protože to budete říkat fakt hodně.

Stejně jako ve všech parcích, i tady se dají jednotlivá místa rozdělit na Frontcountry a Backcountry. Většina těch “zprofanovaných” míst bývá snadno dostupná a dostanete se k nim bez nějakýho složitějšího hiku. Cenou za pohodlí je ale atmosféra toho místa. Musíte se zkrátka smířit s tím, že spolu s vámi tak bude spoustu dalších lidí se stejným plánem. A že může být dost oříšek u takového místa vůbec zaparkovat.

Hned při vjezdu do národního parku (směrem ze západu) na vás čeká první “atrakce” – Natural Bridge. Je to kamenný most přes řeku kicking Horse, který ze zformoval sám v důsledku eroze. Původně to byl vodopád, řeka si ale nakonec našla cestu spodem a vytvořila tenhle most.

Smaragdové jezero vypadá jako z pohádky. A to myslím bez větších příkras. Je doopravdy průzračně modro-zelené s dominantním ostrůvkem obsypaným roubenkami. Stojí za to se troošku projít po jeho pobřeží a prohlédnout si jezero z jiné perspektivy, než přes displeje čínských turistů. Oni naštěstí zůstávají na pár kroků od parkoviště, vy se hezky projděte. Vede tam asi pětikilometrový okruh kolem celého jezera, ale klidně stačí jen kratší procházka. Stojí to za to.

Tady už se trošku projdete, ale jenom maličko. Od Emerald lake vede asi 15 km malá silnička (místo poněkud exponovaná, užijete si srandu vyhýbat se RVčkám v serpentinkách) k poarkovišti u vodopádů. A pak je to k samotným vodopádům asi kilometrová procházka. Pohled na ně se vám naskytně už poměrně brzy, ale teprve, až budete stát přímo u nich, uvědomíte si, jak jsou obrovský. Mají nějakých 380 metrů.

• asi 25 km hike

Pokud se chcete podívat i někam kousek dál od příjezdové cesty, doporučuju podniknout celkem asi 25km hike k Lake O’Hara. Je to 11 km tam po příjemné cestě, pak asi 3 km podél jezera a dalších 11 km zpátky. Zabere vám to den, ale stojí to za to. Průzračná, blankytně zbarvená hladina (jak je tady zvykem) obklopená maličkatými chatičkami, majestátnými horami a hustými lesy… to celé poprášené čerstvě napadlým sněhem. O’Hara Lake mi nemilosrdně vyrval kus srdce, ale bolelo to krásně.

Sledujte zbytek mé Kanadské kroniky tady. Anebo se mrkněte na další články, kam vyrazit do hor.