Od života dostáváme přesně to, co vyzařujeme.
A jakmile si stanovíme záměr, stačí pak už jen následovat cestu znamení. Moje cesta začala informací, že pravděpodobně nebudu moci mít děti. Následovala poměrně dlouhá a výživná práce na sobě – jóga, reiki, regrese, bachovky, meditace, psychoterapie, ale i různé holotropní a transpersonální metody – dýchání, pobyt ve tmě, ayahuasca, bodywork. A čím dál víc mě tyhle metody vedly do těla. A zvědomovaly mi poměrně jasné poselství: nemůžu mít děti, dokud neotevřu a nezpracuju svoji sexualitu, onu tvořivou energii k početí vedoucí, kterou jsem odjakživa formovala na základě nefunkčních modelů, které vídáme kolem sebe.
Uvědomila jsem si, jak jsem byla celý život pomýlená. Sex jsem vnímala jako nástroj, výkon a cíl. O generaci X se mluví jako těch, kteří nastartovali novou sexuální revoluci. Sex byl najednou všude kolem. Posledních 40 let se plácáme po zádech, jak se nám podařilo zbavit se studu, překročit tabu a přijmout sex jako přirozenou součást života. Sex na nás kouká na bilboardech, v reklamách na sekačky, na stříbrných plátnech i stránkách časopisů. Ale přesto o něm nemluvíme. Do puberty vstupujeme s přesnou představou o tom, jak by měl sex vypadat a znít, jak správně praktikovat felaci, a že není nic horšího, než když holku bolí hlava. Ale nikdo nás neučí, jak o sexu mluvit, jak komunikovat svoje potřeby a jak hluboké prožitky nám práce se sexuální energií může přinést. S rozmachem pornografie a její dostupnosti se společností začala šířit pandemie neupřímného, neautentického sexu, který nevede k potěšení, ale k sexuálnímu vyhoření. .
Sexuální výchova v Čechách
Moje generace holek vyrůstající na TOP dívkách měla sex už od puberty všude kolem sebe. 15 let byla ta hranice, kdy se to mohlo. Byly jsme natěšené a zvědavé. Mít kluka a první sex byla statusová věc. Začaly jsme mít sex v době, kdy jsme si ho ještě vůbec neužívaly, protože se po nás jednoduše očekával. A pak jsme zjistily, že nestačí jen dávat sex, ale že aby si toho muži opravdu cenili, musíme se ho naučit dávat nějakým konkrétním způsobem. Naučily jsme se správně vzdychat, osvojily si dominantní role, začaly hlídat, jak se při tom tváříme a jak vypadáme.
Všichni jsme hromadně přestali poslouchat svoje tělo.
Vesmír uvnitř nás
Je to rok zpátky, co ke mně celé tohle téma přišlo. Začala jsem pracovat na webu pro jednu ženskou tantrickou školu a přesně před měsícem prošla její první etapou. Podařilo se mi odložit pár svých bloků, strachů a stínů a zamilovat se do svýho těla. Paralelně s tím se mi do rukou dostala knížka Kundička. Zjistila jsem, jak moc se v příběhu hlavní hrdinky vidím a jak i já cítím, že zvědomění vlastní smyslnosti je pohonem nás žen tady na zemi. Pak už to byl jen krok k tomu učinit jedno velké spontánní rozhodnutí a proniknout přímo do tajů samotné práce se sexuální energií. Té životadárné síly, kterou naše společnost úplně zbytečně a nesmyslně odsunula do sféry tabu.
To, co jsem měla možnost prožívat pod vedením Denisy a Richarda dalece přesahuje všechno mé dosavadní transpersonální sebezkoumání. Dostala jsem se do samotného coru – jádra sebe sama. A nechala se odtud vystřelit do vesmíru.
Jak pracovat s tělem, které ztratilo svoji citlivost? Trpělivě. Ta citlivost se obnoví. A teprve znovuzrozené tělo a jemné, citlivé doteky dokážou aktivovat sílu, o které vůbec netušíte, že ji máte. Nevěřila bych tomu, kdybych to sama nezažila. Ale tělo opravdu dokáže cítit doteky i ve svém aurickém poli. A je to tak krásné. Může dosáhnout vyvrcholení na energetické úrovni, aniž by k tomu bylo zapotřebí jakýchkoli erotogenních zón. A jen za pomoci dechu prožít cestování galaktickým prostorem.
Práce s tělem je alchymie
Marti,to je krásné,těším se na naše shledání,od začátku vnímám Tvou nádhernou esenci
Jako bych to popsala já! Díky🙏♥️
Ďakujem, lepšie by som to nevystihla ❤️