Horské Tenerife: Národní park Teide a další tipy na výlety

Další etapa naší dovolené se odehrávala na severu ostrova – Národní park Teide. Rozhodli jsme se na místo se přesunout přes hory – byla to sice delší, ale zato horší cesta. 😄 Ne, vázně. Přes horský průsmyk byla cesta sice na kilometry kratší, ale o hodinu čistého času delší. Lámali jsme serpentíny jako divý, ale ty výhledy, to vám povím, za to stály.

Severní, horské Tenerife je zas něco úplně jiného oproti tomu východnímu. Krajina je tu mnohem vyprahlejší, ale taky divočejší. Celý sever ostrova je osázený vesničkami ve svahu na vrchol Teide. Sice to je od moře pořád stejných 3700 metrů, ale ty stoupají nahoru pěkně příkře. Řeknu vám, jezdit tady autem je celkem hukot. Silnice tu vedou tak příkře nahoru, že máte strach, že i s tak malým autem, jako je Panda, se musíte nutně převrátit. Jakmile jedete na víc než na jedničku, chcípne vám to (a vy začnete sjíždět dolu). Napoprvé jsem měla málem hysterickej záchvat. Rvala jsem to na jedničku se staženýma půlkama a auto řvalo jako blázen. Až po pár dnech jsem se naučila tenerifské rozvážnosti při řízení (řidiči jsou tu vážně velmi ohleduplní!) a stoupala do kopce sice na jedničku, ale taky poklidnou dvacítkou.

Každpádně. Zatímco východ byl zelenej, sever je červeno-černej. Od určitý vejšky krajina vypadá jako někde na Marsu. A ta určitá vejška začíná někde na 1000 metrech, kde se nachází poklop z mraků, které se vytváří okolo Teide a udržují spodní část ostrova sice prakticky neustále zataženou, ale příjemně ochlazovanou oceánem.

Nad těmi mraky, to je ale síla! Vlastně je to poprvé, co jsem zažila, že čím stoupám do hor výš, tím větší je vedro. Nad mrakama je totálně vyprahlo. I ty chudinky pouštní rostliny, které se tu zuby nehty držely, evidentně trpěly. Vedro, slunce praží a není se prakticky kam schovat. Ale o to zvláštněji celá ta krajina působí.

Co si na severu nenechat ujít:

Celý ostrov je plný přerostlých Dracaen – vzrostlých verzí našich pokojovek – kterým se říká Dragon Tree / Dračinec. A tenhle údajně má mezi tisíci a dvěma tisíci lety. El Draco je pojmenovaný podle draka (překvapivě), kterého údajně ztělesňuje. Už jenom tím, že když do něj – nebo kteréhokoli jiného Dračince – říznete, vytěče z něj rudá míza. Ale nedělejte to 🙂

Pojmenovaný podle nejvyšší hory, tenhle národní park je rozsáhlý a najdete na něm spoustu půl/jedno/vícedenních výletů různých úrovní obtížnosti. I tady dokonce jsou stezky pro kočárky a vozíčkáře. A věřím tomu, že se nemůžete splést. Prostě píchněte prst do mapy nebo si nechte poradit v nejbližším infocentru. My jsme píchli prst do mapy. 🙂 A ta atmosféra, to je teda síla. Kolem vás není nic než červenej kámen, lávovej kámen a spoustu napůl uschlý flóry. Totální pustina. Ale je to zážitek, kterej stojí za to.

Začnu teda velkým neúspěchem. 😞 Výstup jsme bohužel nestihli. Hlavně teda proto, že se mi nepodařilo dopředu vyblokovat “vstup”. Výstup na horu je totiž možný jenom pokud ho dostatečně dopředu nahlásíte prostřednictvím tohoto webu.  Každý den nahoru může vystoupat jen 200 lidí a bývá to měsíce dopředu vybookované. Pokud se teda nerozhodnete dát si to pěšmo (jinak můžete jet lanovkou) a přes dva dny. Pokud totiž přespíte v basecampu pod vrcholem a vystoupáte si těch posledních 400 vějškovejch metrů ráno před devátou, “vstupné” nepotřebujete. To my ale už bohužel neměli kam vmáčknout, tak jsme si Teide prohlédli alespoň z výšku 2700 metrů. 🙂

Masca je vesnice na severozápadě ostrova. Je tam (alespoň podle popisů) úžasný trek vedoucí z této horské vesničky úžlabinou až dolů k oceánu. Odtamtud si stopnete water taxi a projedete se kolem Los Gigantes. No… tak tenhle zážitek nám byl taky odepřen. Pár měsíců zpátky totiž do úžlabiny začaly padat šutru nebo co a cesta je uzavřená. Ale výlet do Mascy za to i tak stojí. Je krásná! A můžete si tam dát džus z čerstvě vymačkanejch kaktusů, mňam!

Místo Teide jsme si dali výstup na La Guajara. Guajara prý byla mladá princezna Guanchů, původních obyvatel ostrova. Údajně se právě z téhle hory vrhla ze žalu dolů, když se dozvěděla, že její muž padl v bitvě. A říká se, že při každém západu slunce se hora zbarví do červena, jak kamenem prosakuje krev mladé princezny… Na horu se dá vystoupat krásně za odpoledne, je to příjemný výšlap, který vás nahoře odmění perfektním výhledem na Teide. Jen si nezapomeňte s sebou sbalit fakt hodně vody. Slunce tu praží neuvěřitelně a není se kam schovat (a jediný pramínek po ceste je spíš takový zakalená loužička..).

*Again, Fotky jsou neupravované. Takhle to tam fakt vypadá…