Žiju sama. První čtvrtrok v mém životě. Jen já a jeden lesbický pár králíků, který mi zbyl v rámci skoro-rozvodového vypořádávání, a se kterými teď obývám malinkatý 1+1 pod litoměřickými hradbami.
Mám rozepsaných 102 článků, ale žádný ještě nemůžu zveřejnit. Co z toho jsem pořád ještě já?
Probírám se svým zhrouceným domečkem z karet a snažím se to zjistit. Vybírám ty nejsilnější kombinace. Abych z nich zkusila postavit nový domeček. Full house.
Dávám na stranu karty, které jsem za posledních dvanáct měsíců vyložila. Kanada, moje vysněná cesta. Vrátila mě se zlomeným srdcem, ale s novým životním směrem. Stěhování z Prahy. Přineslo mi dlouhé týdny a měsíce nepohodlí, které jsem strávila v bytě plném suti a bez splachovacího záchodu. Vrátilo mě ale do Litoměřic. Litohub. Firma, kterou jsme s oblibou označovali jako “naši rodinnou”, naši rodinu v konečném důsledku rozvrátila. Rodina je pryč, firma ale zůstala. A nejnevyzpytatelnější karta ze všech mě bezhlavě pobláznila a zasadila ránu do zad, přivedla mě na cestu zásnub a rozchodu a dala mi ochutnat hořkosladkou příchuť polyamorie.
Všechno jsem to ale dokázala ustát s hlavou (většinu času) vztyčenou. Ty dozvuky, o kterých jsem si myslela, že jednoduše nepřijdou, se ale s příchodem podzimu začaly vkrádat do mojí útulny a překvapovat mě nepřipravenou v těch nejmíň vhodných okamžicích.
Některý jsou jen takový hardcore variace na obavy, který už moc dobře znám. Třeba: Nemáš jistotu stabilního příjmu a kluk, se kterým ses dělila o náklady, je pryč. Zato máš na krku nájem, rozbitý auto a splátku kreditky. Kam si myslíš, že jdeš?
Jiný jsou rafinovanější. Třeba: Můžeš na sebe být pyšná, že máš vlastní cool firmu. Škoda jen, že jejích služeb nikdo nevyužívá…
A další si vůbec neberou servítky a míří přímo do nitra: Milá zlatá, za rok je ti třicet. S představou dětí by ses už měla rozloučit.
Takže teď pracuji na tom, abych z těchhle slepých uliček vybruslila co nejelegantněji. Ještě nepíšu, ale pořád tu jsem. Jen pečlivě přemýšlím. Abych do svýho třicátýho roku života mohla vstoupit načisto. S jasnější představou.

Neházejte flintu do žita. Ono se to v dobré obrátí. Já byla o trošku mladší než Vy. Moje místo v práci zrušili a já byla nucena po Vánocích jít na pracák. Schánět nové místo. Bydlet u rodičů…..
3 měsice jsem sháněla nové místo, psílala životopisi, chodila na konkurzy. Nakonec jsem po 3 měsicích našla práci mimo město, kde žiji. Každý den jsem dojížděla cca 30 km na vesnici. A světe div se. Našla jsem novou práci i lásku, ze kterou letos budu slavit 14 výročí svatby.
Ono, když to člověk nejméně čeká, tak to přijde.
Máte můj velký obdiv, že jste se vrhla do vlastní firmy – to já bych nedala.
Lucka
A já tě pořád sleduju i čtu, přestože momentálně tolik nepíšeš :)! A až přijdou lepší časy, těším se na nové články!