V ČR je poprvé plošně nařízená karanténa a většina z nás si uvědomuje vážnost situace a snažíme se ji dodržovat. Karanténa se teď týká každého, zdravých i nemocných. Všichni v tom táhneme za jeden provaz. Když zaujmeme správný postoj, můžeme ji nejenom přeŽÍT, ale také si ji svým způsobem uŽÍT a dokonce ji vyuŽÍT k tomu, aby byl náš život o poznání bohatší i až celá tahle situace pomine. Pod vším tím strachem a obavami už se to koneckonců děje.

Co když je tahle globální tragédie ve skutečnosti důležitá lekce?  Co když je to sebezáchovný mechanismus (života, vesmíru a vůbec), který má na chvíli zklidnit celé to hemžení globálního mraveniště a nabídnout jeho obyvatelům ochutnávku něčeho docela jiného. Co když tenhle virus je ve skutečnosti lék. Lék na nemoc rychlosti, se kterou se můžeme buďto prát a nikdy nevyhrát, anebo se podvolit… a vytvořit si na rychlost protilátku.

Ať už je tenhle můj myšlenkovej úlet nějaké nahlédnutí skutečnosti nebo úplnej bullshit, stojím si za tím, že následujících 7 lekcí probíhající karantény nám může dát do života něco opravdu důležitého.

1. Žádná práce není důležitější než naše zdraví

V tom našem ulítaném světě si to málokdy uvědomujeme. Karanténa, tím že většinu z nás poslala z práce domů, nám dává jasnou zprávu: Žádná práce není tak důležitá, abychom na její oltář obětovali své zdraví. A musel přijít nějakej exotickej virus, abychom si tohle uvědomili. Přitom životním stylem, ve kterém trávíme 9 hodin denně a více v neustálém napětí, stresu a často chronickém vyčerpání, ohrožujeme své zdraví v dlouhodobém horizontu mnohem, mnohem víc.

2. Pomalejší práce je kvalitnější

Jakmile nemusíme kvapit a odškrtávat položky na seznamech úkolů, můžeme se nad svou prací skutečně zamýšlet. A vymýšlet. Učíme se otrockou práci nahrazovat chytrým řešením. Zjišťujeme, že opravdu velkou část profesí můžeme dělat na dálku a odkudkoli. Že existuje spousta chytrých nástrojů, které nám mohou práci výrazně usnadnit a další se vytváří – a to je cesta, kterou se lidská práce vyvíjet má. Abychom mohli respektovat své (aktuální i dlouhodobé) schopnosti, využívat své talenty a těžit z těchhle šťavnatých osobnostních mixů výživu pro růst sebe, své kariéry i celé společnosti.

3. Naše tělo s námi komunikuje

Víc než kdy jindy teď sledujeme své tělesné projevy. A to je něco, co se musíme znovu naučit. Málokdy se nám totiž stane, že se svým tělem doopravdy komunikujeme. Bolí nás hlava, tak to spláchneme práškem. Zprávy vycházející z našeho těla, které nás mají upozorňovat, že je něco špatně, systematicky přepisujeme chemickými preparáty a přestřiháváme celý ten klíčový drát komunikace. Jakmile ale s tělem obnovíme kontakt, naučíme se respektovat svůj přirozený rytmus. Začneme chodit spát, když jsme unavení, jíst, když máme hlad, chodit na procházky uprostřed dne, když se v práci “zasekneme”. Tělo je kompas, je nastavené k tomu, aby přežilo a aby nás na potíže upozorňovalo. Stávající životní styl tohle nerespektuje. Možná nás karanténa naučí trochu líp poslouchat.

4. Neexistuje lepší restaurace než domácí kuchyně

Co k tomu dodat. Zavřené restaurace nás učí znovu najíždět na domácí vaření a krabičkový systém. A je to boží! Protože v těch krabičkách nebo na těch domácích talířích máme opravdový jídlo, vařený ze surovin, které jsme si sami vybrali a s láskou, která dochucuje mnohem mnohem víc než látky zvýrazňující chuť a vůni.

5. Lidi si přece jenom pomáhaj

Jakmile je situace vážná, společnost se přestává dělit na pražskou kavárnu, lesany, ekoteroristy, mladý, starý, blbý, bárbíny a socky a všichni si pomáháme. Je neuvěřitelný, jak rychle nás to dokázalo stmelit. Každý druhý šije roušky pro neziskovky, studenti vyzvedávaj nákupy cizím babičkám a dědečkům, každý kdo něco má a umí to teď nabízí lidem zadarmo. Už nemyslíme jenom na sebe. Krize odhalila to skutečné jádro v nás, které rychlá egocentrická společnost zakryla do hávu individualismu. Začali jsme si pomáhat. Probouzí se jádro komunitního cítění. Všichni jsme v tom spolu.

6. Karanténa tříbí a čistí vztahy

Když už jsme totiž u těch mezilidskejch vztahů, je důležité zmínit, že největší vliv může mít právě na ty nejintimnější. Karanténa nás může naučit kultivovat vztahy, ve kterých se setrváváme nebo naopak nás očistit od těch, které nám neslouží. Přeci jenom když jsme 24 hodin denně doma spoluzavření, dříve či později dojde k tomu, že spolu začneme mluvit. Doopravdy. Otevřou se dlouho odkládaná témata. Někdy se vyčistí bolístky, někdy se vyčistí šuplíky. Anebo se z toho narodí děti. To všechno ještě uvidíme.

7. Nejlíp investovaný čas je do sebe.

A na závěr taková prozaická – karanténa nám může pomoct znovuobjevovat skutečný vztah k sobě. Přebytek času, který nám teď tak najednou spadl do klína, nakonec začneme využívat i k přemýšlení – o svých cílech a přáních, o své cestě – a jestli po ní vlastně jdeme (a pokud ne, kde jsme uhnuli a jak se na ni zase můžeme dostat). Můžeme se naučit porozumět sami sobě a začít na sobě pracovat. To je totiž ten nejlíp investovanej čas na světě.