Prožívám teď jeden dlouhej LSD trip bez požití jakékoli látky. Mám potřebu toho tolik říct, ale slova, který skládám dohromady, nedávaj smysl.
Takže aspoň takhle:
Procházíme teď obrovskou transformací. Všichni. V bezprostřední blízkosti kolem nás se dějou věci, který se nikdy neděly. Orkány, pandemie, bleskové záplavy. Přišly otřást naším světem a způsobem, jakým o něm přemýšlíme. A možná že zjišťujete, že určité stupně zemětřesení se odehrávají i na úrovni vašich vlastních životů.
Rozumem je ovládnout neumíme. Přišel čas vrátit se do srdce. U mě to tak rozhodně je.
Tohle se děje, když vykročíte do neznáma. Nejintenzivnější pocity se odehrávají na hraně. Jsem člověk, kterého mezní zážitky přitahují. Včetně jejich následků. Jakmile se dostanete na hranu, získáte novou perspektivu. Toho, co znáte – se vším dobrým a špatným co k tomu patří. A toho obrovského nového prostoru, ze kterého jste zatím dostali jenom ochutnat a nevíte, co všechno dobrého a zlého vás v něm může čekat.
Co dělat na hraně?
Hlavně nepanikařit.
Věřím, že naše vlastní instinkty ví, jak si s vrávoráním poradit.
Vložme víru do srdce.