Jak jsem se ocitla na holandském venkově
Loni na jaře jsem si na svých cestách Latinskou Amerikou odžila svoje osobní Eat Pray Love. Po všech mých předchozích a nedávných (nejen) partnerských klopýtnutích to byl doslova balzám na duši. Poléčila jsem si spoustu ran na těle i na srdci a poprvé v životě vedle...
Devatero bylin: První divoká zelenina předjaří
Mám ráda tu dobu, kdy stačí vyjít na chvilku za město na procházku a vracet se s plným košíkem divoké úrody, se kterou můžeme úplně zadarmo nejenom obohatit svoje vaření, ale taky naše těla o důležité minerály. Příroda nám zkrátka přirozeně dává všechno to, co...
Ponořit se do pralesa. O zkušenosti z ekvádorské Amazonie
Posledních pár let, vždycky, když jsem chtěla seknout se vším, co mě drží v mém dosavadním životě, bylo mým zoufalým přáním odjet do pralesa. Při všech silných meditacích, vždy když jsem nacházela svoje centrální místo, svůj zdroj, mělo podobu praskajícího ohně...
Jak na renovaci starého nábytku? Postup pro upcycling pracovního stolu
Osobně mám všechny upcyclingové projekty moc ráda. Asi hlavně ta myšlenka, že máte možnost z něčeho, co by jinak skončilo pravděpodobně na skládce, a uděláte pěkný designový kousek. Jako tenhle konferenční stolek, nad kterým jsem se během pandemie pěkně...
Vědomý útěk. Utéct. Umřít. A znovu se narodit.
Myslím, že alespoň jednou za život se to musí stát každému. Rána, která vás položí na kolena. Která vás vrhne do nejtemnější temnoty. Která vás připraví o pocit smyslu. Která fyzicky bolí, ale žádný léky na ni nezabíraj. Je to součást umírání. A umírání sakra bolí....
Čtyři týdny v Guatemale: Sopky, hippíci a pura vida
Guatemala, země, kterou bych ještě před mým odjezdem na mapě pravděpodobně horkotěžko nacházela. Ale ty čtyři týdny, které jsem tu strávila, mi ukázaly, jak je tahle země pestrá. A tak odlišná od toho, co známe. Sopky jsou tu pořád ještě aktivní, stejně jako...
Rok Venuše
“Kdo jsem já?” To byla první věta napsaná do deníku pro rok 2021. Bylo pár dní po Novém roce. Ležela jsem v pátém patře soukromé kliniky na Vysočanech, dívala se z obrovskýho okna do tmy na stále ještě vytíženou čtyřproudou silnici a přemýšlela o tom, co bych měla na...
Občas to nejlepší, co můžeme pro lásku udělat, je nechat ji jít
Letos v létě všichni čekali, až se ta velká novina vynese ven oficiálně. Zásnubní hostina, seznamování rodičů, fotoshooting s prstýnkem. Nestalo se tak. Už měsíc po našich romantických zásnubách totiž bylo všechno jinak. A tak místo svatebního oznámení teď naši blízcí...