Mám v tuhle chvíli rozepsanou hromadu článků z mojí cesty po Kanadě – o Calgary, o kanadském roadtripu, o řízení v Kanadě… ale tak nějak to chci psát tak, jak to cítím. Takže původní plán řadit články chronologicky úplně nevyšel. Teď chci totiž mluvit o Goldenu. Respektive… asi hlavně spíš o sobě.
Buffalo ranch Golden
Buffalo ranch v Goldenu
Buffalo ranch Golden
Když jsem vyrážela do Kanady, věděla jsem, že se něco změní. Prostě jsem to cítila. Celou tuhle cestu jsem hluboce prožívala už dlouho předtím, než jsem měla vyrazit (ostatně, připomenout si to můžete tady), aniž bych tomu vlastně měla nějaký velký důvod. Nemohla jsem ho totiž dopředu znát.
Jsem v Kanadě tři týdny a další tři mě čekají. Jenom když to píšu, tak se mi svírá srdce – dojetím z toho, že je to přesně takové, jaké jsem si to malovala – a ještě tisíckrát lepší. Smutkem z toho, že polovina mého výletu je už za mnou. Štěstím. Vděčností. Hlavně tou. Když pominu příšerný imigrační pohovor, Kanada mě opravdu láskyplně přijala do své náruče. První týden jsme se něžně oťukávaly a ona mi dávala ochutnat všechny své krásy. Po mém rozchodu s Prahou tohle bylo takové symbolické flirtování. Neustále mě okouzlovala, ať už jsem projížděla parky Yoho, Banff nebo Jasper, všude jsem nacházela místa, která mě naplňovala vzrušením i dojetím. Ale nebyla to ta opravdová láska. Ta totiž přišla až pak.
Buffalo ranch Golden
Obrovskej kus mýho srdce totiž tady zůstane navždy. Na Buffalo ranči v Goldenu. Myslím, že tohle místo nemohlo získat lepší název. Jako kdyby bylo celé setrvávalo uprostřed 24 hodin trvající zlaté hodinky. Možná je to perfektní timing indiánského léta, každopádně.. nedovedu si představit, že bych tu mohla být šťastnější. Je to opravdu takový malý ráj na zemi.
Práce na ranči
Co tady vlastně dělám a kde jsem se tu vzala? Po mém cestování po parcích a dni stráveném v Calgary jsem věděla, že příští zastávka, ta nejdelší, bude právě Golden. Dopředu jsem si tu zařídila dobrovolničení na bůvolím ranči. Nabídku jsem našla přes Workaway. Věděla jsem, že chci někam blízko Rocky Mountains a Leův profil měl spoustu kladných doporučení. Když jsem si pročítala jeho listing, bylo mi to jasný. Tohle je ono! Bývalý rocker, který utekl ze všeho toho pozlátka, aby žil svůj sen na bůvolí farmě, kterou vlastníma rukama postavil. Dneska skládá hudbu, píše knížku, učí přežít v divočině. Našel tu svojí svobodu. A asi právě to mě zavolalo, protože tohle “back to the roots” je i moje velké životní téma.
Sešli jsme se tu skvělá parta lidí z nejrůznějších koutů světa – Nizozemska, Francie, Anglie, Německa, ale i druhé strany Kanady. A práce na farmě je sranda! Stavíme chatičky, rubeme dříví, vaříme, nakupujeme, sekáme trávu, krmíme bůvoly, jezdíme na výlety nebo jen tak posedáváme u ohně a povídáme si.
Buffalo ranch Golden
Dokonce jsem si střihla už i buffalo tour, prohlídku po ranči, kterou Leo vede každý den. Zrovna včera totiž přišly dvě skupinky o hodinu později (má to jednoduché vysvětlení, ranč totiž leží poměrně blízko hranice, kde se posouvá čas). A Kanaďan vás prostě nevyhodí jenom proto, že jdete pozdě. A protože měl Leo už na práci jiné úkoly, vzala jsem to na sebe. A byla to sranda. S jedním starším holandským párem jsem takhle strávila něco přes hodinu, kdy jsme si povídali o tom, jak to s těmi bůvoli je, jak se k tomu Leo dostal, ale i o jeho hudbě a psaní.
Takové větší krávy
Jedna z prvních věcí, kterou jsem tady na ranči absolvovala, byla Leova buffalo tour. Leo povídal o tom, jak celá jeho farma vznikla, jak vypadá život s bůvoli a ukázal nám svoje stádečko. Řeknu vám, páni! Že to jsou velký krávy, to mi bylo jasný od začátku. Ale že to jsou taky pěkně nebezpečná zvířata, to jsem zas až tak netušila. Bůvoli mezi sebe nikoho nepustí, zpravidla jsou to samice, které zaútočí. A nemusí mít ani telata. Leo říkal, že zatímco bejk na vás zaútočí jen když ho něčím ohrozíte, kráva zaútočí prostě proto, že jste moc blízko. A Leovi trvalo pět let, než ho jeho stádo k sobě přijalo. A ten proces rozhodně nebyl jednoduchej. Když se na vás ta skoro tunová kráva rozeběhne šedesátikilometrovou rychlostí, nesmíte prý utíkat. Musíte stát přikovaný na místě a ukázat svou sílu. Ona se ve většině případů údajně zastaví. Když se tři metry před váma nezastaví, je průšvih a musíte mít vyřešený emergency exit. Skočit do auta. Přeskočit plot. A tak, hlavně hodně rychle. A tohle Leo několik let zkoušel…. Než se kráva konečně zastavila. Než ho jeho horda mezi sebe pustila.
Buffalo ranch Golden
Ráj na zemi
Všechno tu je velice rustic. Všechno je ze dřeva, velmi primitivní, ale moc se mi to líbí. Dává mi to naději, že by se mi to třeba taky jednou mohlo povést. Mám tu vlastní kutlošek v patře nad kuchyňkou, při mytí nádobí se koukám z okna do hor. Další okno mám přímo u polštáře, takže se probouzím s nádherným výhledem. A večer, když je jasná obloha… ty hvězdy! A když náhodou prší, tak vám ty šťavnatý kapky pleskaj o okna a úžasně to ukolíbává ke spánku.
Nepřestává mě ale udivovat ta pohádková krajina Blaeberry Valley. Nedokážu se jí nabažit, je úžasná, vzrušující a každý den trochu jiná. Jeden den se probudíte do nádherného zlatých odlesků, další den do nadýchaného závoje, který něžně zahaluje vrcholy kolem vás, jeden den běháte po ranči v tričku a další den sněží. Žádný den není stejný. A každý den se přistihnu, jak jen tak stojím uprostřed ranče a bezmyšlenkovitě zírám kolem sebe. A uvnitř mě se rozlévá obrovský díl štěstí a lásky a je to stejný pocit, jako když vám mrznou uši a vy se napijete horkého vína se skořicí.
Buffalo ranch Golden
A pak je tu Leo, kterej mi obrovským způsobem přirostl k srdci. Je starší než můj táta, ale občas mi spíš mi přijde, že bych mohla já jemu dělat mámu. Strávili jsme spolu hodiny dlouhých rozhovorů a přestože je to v podstatě malej kluk v dospělým těle, je v něm obrovská hloubka. Hrozně moc se od něj učím. O něm, o životě i o sobě.
Goodbye
Rány z toho krásného zlomení srdce, jehož kousky jsem roztrousila po Rocky Mountains, už se pomalu zahojily. Zůstává po nich jen ta vytetovaná jizvička ve tvaru Hory pod mým srdcem. Uvědomila jsem si, že vztahy, které si vytváříme s místy, jdou podobně těm, které si utváříme s lidmi. Prožíváme s nimi radost i smutek, lásku i stesk. Ostatně, přesně takovou vztahovou dynamikou jsem si prošla s Prahou. Místa v nás mohou vyvolávat podobné emoce jako lidé. A občas je to všechno zamotané pěkně dohromady. Nikdy nedokážeme dopředu předvídat, co na nových místech prožijeme, jaké radosti a strachy do našich životů nová půda přinese. Občas je to vztah, který ve vás zapustí kořeny na dlouhá léta. Občas třeba i do konce života. Jak plynuly týdny, nostalgie, se kterou jsem se původně vracela zpátky ke všem těm místům se postupně přeměnila v drive, který mě naplnil posláním zasadit se o svoji vlastní verzi tohohle života na místě, kde mám já svoje kořeny.Pracuji na tom. Jde to pomaleji, ale mám na to celý život.
A třeba se sem jednou vrátím. Na nějakej větší trip. Dát si letní Alaska Highway, dojet až na Aljašku a zpátky. A pak zůstat v Goldenu a pozorovat, jak se tohle místo proměňuje z léta na podzim a postupně se připravuje na zimu.
Buffalo ranch Golden
Buffalo ranch Golden