Na podzim v kanadských parcích vrcholí sezóna a tak jsem si řekla, že dám dohromady sérii praktických článků pro všechny, kteří by chtěli na vlastní kůži zažít roadtrip po Kanadě.
Za chvíli to bude rok, co jsem do Kanady vyrazila. Zdá se to až neuvěřitelný, přijde mi, jako by to bylo sotva pár dní, co jsem si se svými blízkými volala ze slunné terasy na bůvolím ranči a vyprávěla, jak jsem předchozí noc strávila ve vířivce čuměním do nebe plnýho milionu hvězd. Ach, ta kanadská obloha!
Kdy do Kanady?
Vyrazit na roadtrip po Kanadě v hlavní sezóně má jednu velkou výhodu a nevýhodu. Vrchol sezóny taky znamená největší turistickej nácvak, a to zejména v Rocky Mountains je dost citelný. O tom ale později. Ta velká výhoda je, že je tam jednoduše krásně. Letně. Koupatelně. A když říkám koupatelně, tak myslím dokonale, úžasně, panensky, Heidy-děvčátko-z-hor-malebně. Do všech těch překrásnej, tyrkysovejch jezer můžete jen tak skočit a když se přesunete po pobřeží pár set metrů od parkoviště, je celkem pravděpodobné, že podél těch obrovských vodních ploch najdete kousek, který budete mít jen sami pro sebe.
Mimo sezónu, tedy někdy od října do dubna, je tam klidněji, ale taky o poznání chladněji. V zimě se prý připravte i na třicet až čtyřicet stupňů pod nulou a metrové závěje (pokud se sem chcete vydat v zimě, doporučuju přečíst si článek od Renée Roaming). Jaro může být taky krásné, ale podzim! Ach ta říjnová krajina kolem Blaeberry Valley mi ukradla kus srdce.
Já jsem v Kanadě strávila září a říjen. Většina mého dobrodružství se odehrávala na rozlehlém bůvolím ranči právě v Blaeberry Valley, ale na začátku září, tedy v době, kdy se léto pomalu překlápělo do podzimu, jsem si užila překrásný roadtrip po Kanadě z Vancouveru do Calgary přes Rocky Mountains. První dny mi sluníčko pražilo do předních skel tak, že jsem hned první jezero po cestě musela cvičně otestovat (a to navzdory tomu, že mě ani nenapadlo sbalit si s sebou plavky, koneckonců, měla jsem v plánu kanadskej podzim). Pár dalších dní jsem si užívala příjemné babí léto a poslední dny roadtripu jsem dostala ochutnávku toho, jak vypadá ranná kanadská zima. Holt hory jsou nevyzpytatelné, připravte se tedy na všechno.
Co s sebou na roadtrip po Kanadě?
Pokud jedete do hor, sbalte se minimalisticky, ale myslete na to, že byste měli být schopni pokrýt tři sezóny. Počasí se opravdu může velmi rychle a dramaticky proměnit, potvrzuji to z vlastní zkušenosti.
Já jsem tomu věnovala důkladnou rešerši a nakonec jsem byla vděčná za každou položku, kterou jsem si sbalila.
Spaní na cestě
Pokud se vydáte na roadtrip po Kanadě autem, máte prakticky vyhráno. Nejlowcostovější varianta je totiž spát přímo v něm. I já jsem to tak dělala. Položila jsem zadní sedačky a z prostoru, který tím v kufru vznikl, jsem měla šikovný “miniobytňáček”. Jenom položit karimatku, spacák a nafukovací polštářek. Na spaní v autě jsem si nemohla stěžovat, veškerý komfort jsem si zařídila. Samozřejmě můžete mít s sebou stan, spát pod širákem (i když to úplně nedoporučuju, kanadský noci jsou poměrně vlhký) nebo si hledat přenocování v chatách, penzionech a AirBnBčkách (můžete využít můj slevový kód tady).
Nocování v autě
Pokud se rozhodnete spát v autě jako já, hledejte místa, kde je povoleno “overnight parking”. Obecně lze říct, že to Kanaďani moc neomezují. Mimo národní parky to funguje v podstatě stejně jako v severských zemích. Pokud nejste vyloženě na něčím pozemku a neděláte bordel, můžete zde nocovat. Pokud náhodou ne a někdo na vás přijde, maaaximáálně vás velmi zdvořile požádá, abyste se přeparkovali jinam (určitě jste slyšeli o pověstné dobrosrdečnosti Kanaďanů). Tedy: Pokud to není vyloženě zakázané, pokuty vám moc nehrozej.
Protože já jsem ale známý posera a byla jsem na to sama, rozhodla jsem se vycházet ze zkušeností jiných a nocovat na prověřených místech. Stáhla jsem si super appku Park4Night a když se začalo smrákat, vybrala jsem si z nepřeberného množství míst na spaní to, které se mi nejvíc líbilo. A na výběr fakt je – minimálně prakticky u každého Wallmartu spát můžete, stejně tak na parkovišti kasín (oboje jsem absolvovala), pokud ale budete vybírat dýl, můžete narazit na úžasná místa na břehu tyrkysových řek, u výhledů na vodopády nebo dokonce uprostřed lesů (i tohle všechno jsem vyzkoušela). Koneckonců můžete se podívat sami, své první dny spaní v Kanadě jsem shrnula v tomhle článku.
Kempování v Kanadě
Všechny ty krásný spoty, na kterých jsem nocovala, většinou patřily v Britské Kolumbii mezi tzv. Recreational Sites, což jsou místa o úroveň méně chráněná než národní parky, kde mají místní a turisti dovolené nocovat ve svých RVčkách (nebo jiných nabližovadel) až 14 dní v kuse. Akorát v těch parcích. Vzhledem k turistické vytíženosti chtějí mít rangeři nocležníky, z pochopitelných důvodů, pod kontrolou, a tak spát jen tak někde, ať už na parkovišti nebo v přírodě, není povolené.
Kempování v národních parcích
V národních parcích lze nocovat jenom na k tomu určených místech, a to jsou chaty, hotely nebo kempy. Kempy se ještě dělí na ty, které najdete blízko příjezdových cest (“frontcountry”) a ty, ke kterým si musíte šlápnout nějakou túru (“backcoutry”). Jelikož já měla vyřešený spaní v autě a na vícedenní túry jsem neměla výbavu (rozuměj: koule), musela jsem volit frontcountry spaní. Bylo to pohodlné, každou chvíli byl nějaký kemp při cestě, ale bylo třeba myslet na to, že už kolem čtvrté odpoledne bývají místa vyblokovaná. Párkrát jsem se spálila, když jsem se soumrakem zoufale hledala místo, kde přenocuju a všechno bylo plné, a od té doby jsem si noclehy dopředu rezervovala anebo se na místo přesouvala už v brzkém odpoledni.
Kempy fungují samoobslužně, přijedete, vyberete si volné místo, vezmete si k tomu určené papírky, na které napíšete svoje jméno, SPZku a počet nocí a připnete je na kolíky, které označují jednotlivá místa na spaní. Jakmile máte svůj kolík “počůraný”, můžete klidně zase vypadnout výletovat a vrátit se večer. Napadá vás, že by se tenhle systém dal jednoduše prolomit tím, že vám někdo papírek odepne a dá si tam svůj? Věřte tomu, že v Kanadě se vám to nestane. Srsly. Lidi tu fakt nepodváděj, pomáhaj si a jsou k sobě neuvěřitelně přátelský.
8denní roadtrip po Kanadě v národních parcích
Plán byl takovýhle, nakonec jsem se ho, překvapivě, i docela držela.
Takže první tři dny mého roadtripu po Kanadě jsem se sžívala s místní přírodou a pomalu se přesouvala z Vancouveru směrem ke Canadian Rockies. Zastavovala na krásných místech, která se po cestě objevila, koupala se v jezerech a obědvala na kapotě auta s výhledem na úžasné horizonty. Třetí den ráno se přede mnou na obzoru vykreslily Rocky Mountains a následujících pět dní jsem se jenom toulala po horách mezi Banffem a Jasperem, na rozhraní Alberty a Britské Kolumbie.
Mrkněte se na moje články z jednotlivých Národních parků, kde jsem se snažila vypíchnout ta nejzajímavější místa:
- Yoho National Park – nejmenší národní park plný pokladů jako je Emerald Lake nebo Lake O’Hara
- Banff National Park – park s nejznámějšími ikonami, Lake Louise a Lake Moraine a úžasným liščím Peyto Lake
- Jasper National Park – největší park táhnoucí se ledovcovým údolím podél řeky Athabasca
Poslední den večer mě hory doslova vyhnaly, z mírného popadávání sněhových vloček u Peyto Lake se brzy spustilo pořádné mokré sněžení, kterému jsem čelila cestou k Lake O’Hara a které v podvečer vyvrcholilo opravdu masivní chumelenicí, při které jsem se bála zastavit na světlech, aby mě náhodou nevyprostili až další rok na jaře. Z hor jsem doslova utekla a noc strávila na parkovišti kasina asi hoďku a půl od Calgary, kde jsem pak druhý den neplánovaně strávila moc příjemné přemostění mezi horami a rančem.
- Článek o tom, co dělat den v Calgary najdete tady.
- A jaké byly první dny na bůvolím ranči si můžete přečíst tady.
Roadtip po Kanadě: pár praktických informací
Vstup do Národních parků je, narozdíl od těch u nás, zpoplatněn. Není to ale moc. Pokud se chystáte v parku strávit alespoň týden, vyplatí se vám koupit si asi za 60 kanadských dolarů tzv. “Discovery Pass”, což je roční vstup do všech kanadských národních parků. Měl by bejt podepsanej, ale nikdo to zpravidla nedělá (a nikdo to nekontroluje), takže ho po svém pobytu můžete střelit někomu dalšímu.
Na roadtrip budete chtít tutově mít s sebou nějakou mapu nebo průvodce. Když jsem se připravovala na cestu já, dělala jsem si fakt rozsáhlou rešerši, co si vzít s sebou a nakonec jsem vybrala z řady Backcountry Mapbooks – a vybrala jsem skvěle. (Disclaimer: tohle není sponzorované). Tyhle mapy/atlasy se zaměřují vždy na jednu vybranou oblast (v mém případě jsem zvolila model mapující právě Canadian Rockies) a obsahují detailní turistické mapy s vyznačenými cestami, backcountry i frontcountry kempy, ale taky základní průvodce ke každé podoblasti, kde vám popisují jednotlivé treky (hezky graficky s vyznačenou délkou, převýšením a obtížností), vybavení kempů a vůbec o té oblasti moc hezky povídají tak, že v průvodci budete chtít listovat ještě měsíc před a měsíc po vaší cestě. Jako já….
A na závěr, Canadian Rockies jsou plné divokých zvířat. Pravděpodobně nepotkáte medvěda nebo pumu během dne u hlavních turistických tras, ale pokud na místa vyrážíte za soumraku nebo za úsvitu, anebo se chystáte vydat někam trošku backcountry, šance jsou celkem vysoké. Já se třeba hrozně bála medvědů. Ale Kanada mě naučila – a tak jsem sepsala článek, jak se při setkání s medvědem chovat.
